Louis
A tou dívkou jsem se setkával denodenně. Už jsem i věděl, jak se jmenuje. Chodila každé ráno do kavárny na zelený čaj. Pokaždé s sebou měla skicy a tužku. Když přemýšlela o tom, co má kreslit zasněně koukala z okna. Byla tak jiná než všechny dívky okolo.
Popadl jsem ubrousek a napsal na něj vzkaz.
Milá Lou, děkuji za to, že existuješ.
Tvůj Louis.☆
Složil jsem ubrousek do origami věcičky a cestou ven jsem ho položil na stůl. Ani si mě nevšimla.
"Už tehdy jsem věděl, že spolu nepromluvíme."
ČTEŠ
Koukali jsme na noční oblohu✔
Short StoryJe nás víc, co večer sledujeme noční oblohu? Hvězdy s Měsícem a vzpomínáme nebo na někoho čekáme? Příběh je věnovaný všem, co se cítí sami a myslí si, že nikde není někdo jim podobný. -čeká na korekci
