Christina
Od posledního "rozhovoru" s ním utekly už tři dlouhé měsíce.
Ležela jsem schoulená v klubíčku na posteli. Byla jsem jako vždy sama.
Tiše jsem vzlykala a po tváři mi stékaly slzy jako hrachy. Ozvalo se zaťukání na dveře. Než jsem mohla cokoli říci v prázdném pokoji se objevil Chris. Zavřel za sebou a dveře a poté mě sledoval, nevypadal zrovna dvakrát vesele. Lehl si vedle mě na postel a začal.
"Myslela jsem si, že seš z nás dvou ten, co víc mluví... Zmýlila jsem se"
ČTEŠ
Koukali jsme na noční oblohu✔
القصة القصيرةJe nás víc, co večer sledujeme noční oblohu? Hvězdy s Měsícem a vzpomínáme nebo na někoho čekáme? Příběh je věnovaný všem, co se cítí sami a myslí si, že nikde není někdo jim podobný. -čeká na korekci
