365 Days With You

Sophie

"Sophie, vstávej, no tak, rychle!" Probudí mě uprostřed noci matka. "Nálety!"
Už zase. A já mezitím spala jako zabitá! Vlastně... slovo "zabitá" vzhledem k době, ve které žijeme, raději používat nebudu. Pohotově popadnu malý šedivý kufřík, do kterého jsem již dávno naskládala ty nejnutnější věci. No co? Musíme počítat se vším, to znamená i s tím nejhorším.
"Jde se do krytu?" zeptám se s obavou v hlase.
"Na to už je příliš pozdě." sesune se do křesla a na čele se jí objeví vráska. To ostatně v poslední době často.
"Posaď se a poslouchej. Až přestane bombardování města, musíš pryč. Zde to už pro tebe není bezpečné."
"Kam?" promluvím do naprostého ticha, které znehodnocuje pouze pískání starého radiátoru.
"Za babičkou, do Ofenstadtu."
To mě zaskočí. Nedá se říci, že by se svou matkou pěstovala dobré rodinné vztahy. Naposledy jsem ji viděla na dědově pohřbu a to bylo... před osmi lety. Strašně se pohádali (nečekaně).
"Vždyť se spolu nebavíte, tak jak asi spolu budete sdílet jednu domácnost?!"
"Sophie, tys to nepochopila, že? U babičky budeš bydlet pouze ty. Více lidí prý přijmout nemůže." z jejího hlasu na mě dýchne troška ironie, ale zklamání v něm není ani za mák.
"Vždyť ji vůbec neznám!" namítnu rozhořčeně."
Neprotestuj a už vůbec si nedovoluj na mě zvyšovat hlas! Vše je smluvené."

Další hádku již nemělo smysl vyvolávat. Příštiho den jsem si na sebe bez protestů navlékla nejlepší květované šaty s límečkem, přesunula se na vlakové nádraží a spořádaně čekala pod dohledem matky na to, až celou moji minulost i přítomnost zahalí černá oblaka kouře lokomotivy.

Ahoj, díky za přečtení první kapitoly téhle knížky. Doufám, že se vám líbila, a budu ráda za každý komentář a vote:-)