365 Days With You

Erich

"Hele, tak v sedm pět před biografem, jo? ujistím se a za dalším školním dnem se zavřou dveře. Člověku, který má tu čest zhlédnout nový krvák se mnou, dali rodiče jméno Lina. Toť můj nový objev. Dlouhé tmavé vlasy, snědá pleť, postava bez vady a kazu, prostě ideál krásy. Neplánuji s ní žádnou společnou budoucnost, ale jako náplast na předchozí rozchody je tahle holka víc než dobrá.
Celou cestu domů jsem zaneprázdněný myšlenkami na Linu, a proto si nevšimnu, že nevědomky otevírám vchodové dveře našeho skromného domečku. No dobře, budu-li upřímný, jako výstižnější název pro naše obydlí se zdá spíše chatrč nebo barabizna. Po tom, co zemřel táta, peněz není v rodinném rozpočtu nazbyt. Ale to mně ani mámě nevadí. Hlavně, že máme jeden druhého.
Lhostejně odmrštím tašku do kouta, učit se rozhodně nehodlám. Ze skříně osvobodím starou kytaru a lehce zavadím o strunu. Jemný tón ve mně vyvolá vzpomínky na otce. Hudba byla to jediné, co nás spojovalo. Hned po zaznění prvního tónu naší oblíbené písně jsem byl schopný zapomenout na všechna ta jedovatá slova, která se na mě z jeho úst hrnula jako těžká lavina.

Úplně jsem přestal vnímat čas. Zrovna se chystám složit slova ke své právě složené melodii, když uslyším, jak hodiny na věži kostela odbíjejí sedm hodin. Pouhých pět minut na to, abych se přepravil z jednoho konce města na druhý. Nemožné. Avšak cosi v mém nitru křičí: "Běž, tak běž!" Vlastně ani nevím, co mě to popadlo. Vždyť mi přece zas tak tolik nezáleží na jejím mínění o mně. Stejně bude moje, a když ne, "nápadnic" mám dost.

Nikde nikdo, jen tamhle, u vstupních dveří, přešlapuje z místa na místo drobná osůbka, co nápadně připomíná Linu. Vyjde mi naproti. Když je tak blízko, že cítím její dech na tváři, zašeptá "Nevadí," a něžně mě políbí.

Ahoj, tohle byla druhá kapitola knížky. Uvítám každý názor na můj příběh. Negativní komentáře mi pomohou zlepšit psaní a pozitivní zahřejí ud srdíčka:-)
Díky moc:-)