Už při průchodu školními vraty na mě zběsile mávají kamarádi. Nedostatkem pozornosti jsem za těch šestnáct let snad nikdy netrpěl a tak se není čemu divit, že těch nejlepších je asi dvanáct.
"Prý jsi začal chodit s Linou. Je to pravda?" přivítá mě trochu netradičním způsobem Alex, můj nejlepší kamarád číslo dva.
"Ahoj," záplním mezeru po pozdravu, "kdo vám to říkal?"
"Leoni, ta až moc hubená holka se světlými vlasy. Linina kamarádka. Už víš?"
Matně si vzpomínám na školní večírek. Tančila s Benem Mayerem, nejnudnějším klukem na celé škole, a možná i planetě.
"No tak je to pravda, nebo ne?" přidá se k výslechu Karl, můj nejlepší kamarád číslo sedm.
"Jo, je. Stačí?"
"Ale no tak, brácho. Nebuď tak podrážděný. Jen jsme ti chtěli pogratulovat. Máš dobrý vkus." řekne Karl tónem, kterým se většinou lidé usmiřují, a slavnostně mi potřese rukou. Dalším ceremoniím bych se raději vyhnul, a tak nechám svou partu za zády a zamířím k holé lípě, pod níž zahlédnu postavu Liny.
"Ahoj," řeknu a políbím ji.
"Ahoj," odpoví mi na pozdrav a polibek opětuje.
"Jak se máš?"
"Jak se máš? Co děláš? Jak bylo ve škole? To jsou jen obyčejné formulky, Erichu. Nebylo by lepší zeptat se třeba na moje koníčky nebo na to, kde bydlím? Chodíme spolu, ale nic o sobě nevíme."
"Kdysi mi máma vyprávěla o lásce na první pohled, Lino." pohrávám si s pramínkem jejích vlasů. Na další rozhovory už nezbývá čas, protože uslyšíme ohlušující zvuk školního zvonku. I my ruku v ruce vycházíme vstříc novému (nudnému) školnímu dnu.
-———————
Posledních deset minut umučení. Zavřu a "uklidím" učebnici fyziky (!) do tašky. Přemýšlím o nás dvou.
"Erichu, dávejte pozor, prosím. Hodina ještě neskončila!"
Všem je jasné, že profesor svým napomenutím žádného viditelného zlepšení nedosáhl a ani nedosáhne. I on to ví, a možná proto se zdrží komentářů nad mým otráveným výrazem.
Konečná!! Právě se zazvonilo a všichni svědomití studenti (včetně mě, i když já se mezi pilné neřadím) bleskurychle opouští učebnu fyziky . Před školní kantýnou na mě netrpělivě čeká Lina. Chytneme se za ruce a všechny školní povinnosti i starosti se rozplynout jako pára nad hrncem. Tohle odpoledne je jen naše.
Ahoj, tak je tu nová kapitola mé knížky. Doufám, že se vám líbila, i když, to přiznávám, byla o ničem.
Předem děkuji za každý komentář (i negativní) a vote :-)
ČTEŠ
365 Days With You
RomansaOba jsou zcela jiní. Její život tvoří vlastní vzdělávání a projekty do dějepisu, on žije hudbou a flirtováním s holkami. Snad je to osud, kdo chce, aby se jejich životní cesty protly. Německo, rok 1940. Doba plná nebezpečí a nenávisti. Sophiina mat...
