Be somebody

2. Kapitola " Ztracení v Queensu "

CHARLIE

9:30 – Letiště Johna F. Kennedyho, Queens, New York

„Charlie? Dáš si něco na pití?" zeptal se mě Metty.

„Ano podal bys mi prosím tu kolu z ledničky?" poprosila jsem ho. 

Metty mi podal kolu a sobě taky. Čekali jsme na letišti, než nám připraví naše soukromé letadlo. Chtělo se mi hodně na záchod, a tak jsem šla. Jenomže vtom řekli tátovi, že je připravené a že můžeme nasednout do letadla. Když jsem se vrátila, nikdo tam už nebyl. Podívala jsem se na runway a letadlo právě startovalo. To ne! To nemůže být pravda. Jelikož táta si vzal prášky na spaní tak už musí spát. Najednou jsem viděla Mettyho.

„Metty?" zeptala jsem se nejistě.

Naproti mně šel Metty. Bylo mi to divné, neměl náhodou být v letadle?

„Co tady děláš? Neměl jsi být v tom letadle, které právě vzlétlo?"

„Ano měl a ty jsi tam měla být taky! Jenomže ses nevracela a tak jsem nenastoupil do toho autobusu, co tě doveze k letadlu a šel tě hledat. No a tvůj otec si před odletem dal ty prášky na spaní, takže už byl tak trochu mimo, že si nás zapomněl spočítat."

Ach jo, takže to znamená, že musíme letět hned za nimi. Rychle jsem utíkala k informacím. Když jsem tam doběhla, holka co seděla za přepážkou, se s udiveným výrazem na mě podívala a s koktavým „co si přeju" se podívala na fotku, kterou měla v rámečku. Byla tam fotka celé skupiny Be Somebody.

„Kdy odlétá letadlo do Madridu?" vychrlila jsem ze sebe.

Ona se podívala na odlety.

„Teď odletělo před malou chvilkou. Další poletí až zítra ráno."

To si teď ze mě dělají všichni srandu. Zítra máme koncert v Madridu, co by se asi stalo, kdyby na koncert nedorazila celá skupina. Dva členové by byli na koncertě a dva na letišti Johna F. Kennedyho. To až se dozví otec tak jsme mrtví.

10:00 Letiště Johna F. Kennedyho, Queens, New York

„Charlie klid, to bude dobrý!" uklidňoval mě Metty.

To se mi ale nelíbí. Vzala jsem do ruky telefon a začala jsem vytáčet Cameronovo číslo. Jenomže mě to hodilo do hlasové schránky. No jo no já zapomněla, když jste v letadle tak musíte mít vypnuté telefony.

Zakručelo mi v břiše.

„Máš hlad?" zeptal se Metty, který seděl vedle mě.

„Ne nemám."

Znovu mi zakručelo. To už se na mě Metty podíval podezřívavým pohledem.

„No tak teď mi neříkej, že ti nekručelo v břiše. Máš hlad tak pojď."

„Kam?" vykulila jsem oči.

„Někam na jídlo."

Ještě než jsme odešly z letiště, jsem koupila 2 letenky. Metty zavolal taxík a jeli jsme do Starbucks coffee. Dala jsem si latte a palačinky s ovocem. Metty si dal zelený čaj a vafle s čokoládou.

17:00 Socha Svobody, New York

„Ahoj tati."

„Charlie Sofie Russell! Jak to, že nejsi v Madridu? A je Metty s tebou?"

„Ano tati jsme v pořádku oba. Neboj se, mi zítra doletíme. Protože dneska letělo poslední letadlo do Madridu."

„Ne, poslal jsem pro vás naše soukromé, za 3 hodiny by mělo být u vás."

Vrátili jsme se zpátky na letiště. Jenomže na letišti na nás nečekalo jenom letadlo, ale i plno fotografů a novinářů. Měli spoustu otázek.

„Co se stalo, že jste neodletěli s ostatními na Evropské turné? Jak to, že jste tady spolu? Chodíte spolu? Odpovězte nám na pár otázek."

Jak viděla ochranka, že se k nám valí obrovský chumel novinářů a pořvávají na nás otázky, rychle zasáhli. Nastoupili jsme do autobusu, který nás dovezl k letadlu. Když jsem šla po schodech, v hlavě mi proudili ty otázky. Neměla jsem moc síly a tak uprostřed schodů jsem málem spadla. Naštěstí mě chytil Metty a donesl mě dovnitř do letadla. Samozřejmě si to vyfotili novináři. Položil mě na gauč, pod hlavu mi dal polštář a zakryl dekou. Potom už jsem se ocitla na druhé straně, ve snové říši.