Be somebody

8. Kapitola " Přepudrovaný Mozart "

CAMERON

8:30 – Schönbrunnský koncertní sál, Vídeň, Rakousko

Nějaký pianista právě hrál Mozartovu skladbu. Bylo to tak otravný. Kroutil jsem se na sedačce a koukal se na toho týpka, který hrál na klavír. Vedle mě seděla Veronica a drtila mě ruku. Nemá ráda klasickou hudbu, ale přesto hraje na klavír. Ať už skončí! Po 14 minutách skončil a moje ruka byla skoro na padrť. Všichni kolem nás tleskali.

Najednou do sálu vtrhl nějaký chlap s parukou a oblečený jako Mozart a začala hrát rocková písnička. Konečně něco normálního. Vytáhl z křesla Charlie a ještě pár holek kolem nás. Vešli dovnitř i nějací doboví lidé. Začali tancovat a Charlie se k nim přidala. Do místnosti vběhl i kůň. Viděl jsem Matthewuv žárliví výraz. Ten Mozart byl převlečen docela hezký kluk. Když skončilo to jejich divadélko a celkově celý koncert. Tak za Charlie došel ten přepudrovaný Mozart.

„Co si přeješ?" zeptal se Matthew a přitáhl si Charlie k sobě blíž.

„Jen jsem chtěl mluvit tady se slečnou." Řekl dotěrně.

„Chvíli počkejte." Řekla Charlie.

A my se posunuli asi o 5 metrů dál.

CHARLIE

9:00 – Schönbrunnský koncertní sál

„Nikam nepůjdeš, máme zkoušku." Řekl mi Metty.

„Neboj, stihnu ji. A nikam nepůjdeme, jdu zjistit, co

chce." Pohladila jsem ho po tváři.

Mozart tam pořád stál a koukal na mě. Odcupitala jsem od naší skupinky a došla jsem k Mozartovi.

„Ahoj jmenuji se Ben. Jak ty?"

„Charlie. Charlie Russell. Co jsi potřeboval?"
„No... mohl... mohl bych tě pozvat na kafčo a Sachr dort?"

„No... nevím musím se zeptat táty, ale asi můžeš."

„To by bylo super." A dal mi do ruky papírek s číslem.

Na zkoušce:

„Tati mohla bych jít? Prosím, prosím!" prosila jsem tátu, co nejvíc jsem mohla.

„Charlie bude z toho průser a už jich máme dost. Takže..."

„Takže můžu díky." Ani jsem ho nemohla nechat domluvit a vycházela jsem ze zkoušky.

METTY

10:30 – Cafe Mozart, Vídeň

Docela mě to vzalo, že šla Charlie na to kafe s tím napudrovancem a tak jsem se rozhod, že je budu sledovat. Nikdo mi nebude přebírat mou holku! S panem Russellem jsem se dohodl, že na ni dohlídnu a tak jsem šel za ní. Schoval jsem se za keř a pozoroval je.

„Takže 2 kousky Sachr dortu a pro dámu latte a pro mě třeba lungo." Řekl ten parchant číšníkovi.

„Dobře tancuješ a jsi pěkná." Začal oplzle pochlebovat Charlie.

„Děkuju, ale už přítele mám." Řekla Charlie.

Zlatíčko moje, prokoukla ho.

„Jo já vím, ale kdybys náhodou chtěla."

„Ne nechtěla. Nemělo by to žádný smysl. Bydlím odtud docela pěkně daleko."

„Aha a kde, a máš nějaké sourozence nebo tak? Pověz mi o sobě něco?" zeptal se.

Mezi tím došel číšník s kávami a dorty.

„Takže jsem Charlie Russell. Mám bratra Jordana. Moje rodina vlastní ranč. Bydlím v Tennessee, hraju baseball, fotbal a ráda maluju a zpívám. Za několik dní mi bude 18, už se těším."

V tom vyskočili z křoví moderátoři večerních zpráv s Zackem Tomasem.

„Charlie co tady děláte a kdo je ten kluk?" začal se ptát.

Nevěděla jsem, co mám říct, když v tom záhadně se odněkud vynořil Matthew.

„Charlie čekala na mě a tohle je náš nový kámoš." Řekl klidným hlasem a došel ke mně. Dal mi ruku kolem ramen.

Podívali jsme se na sebe a usmáli se.

„Charlie už se blíží předávání cen Grammy."

„Ano to vím, už se tam hodně těšíme. Ne pokaždé máme tu čest zazpívat nějakou píseň na takové slavnosti."

„Když dovolíte, budeme muset jít." Řekl Metty.

Zamávali jsme jim a šli dál. Ben zaplatil a doběhl nás.

„Charlie tohle nejde, málem jsi měla další průser."

„Já vím Metty, promiň, ale chtěla jsem jít na ten Sachr." Řekla jsem.

„Páni já budu v telce!" začal vyvádět radostí Ben.

„Zlato neměla by ses scházet s Benem. Byl by další problém." Řekl starostlivě Metty.

„Ty žárlíš?"

„Ne nežárlím."

„Ale jo žárlíš, vidím to na tobě."

„No jo, žárlím, protože o tebe nechci přijít." Řekl a držel Charlie za obě ruce a měl čelo opřené o to její.

„Neboj se."

VERONICA

12:00 - Grand Ferdinand, Vídeň

Konečně oběd. Dneska se zrušila zkouška a tak jsme si zašli s klukama na oběd do hotelové restaurace. Chtěli jsme ochutnat místní speciality a nějaké to víno.

Charlie si dala luxusní Jihotyrolské plněné taštičky, Metty si dal Vídeňský řízek, Cameron Srnčí ragú na rybízové smetaně a já si dala Císařův trhanec.

Po obědě jsme šli na pokoj. Charlie vzala sebou tu flašku od vína. Tak nás napadlo si zahrát flašku.

Charlie roztočila flašku a zastavila se u Camerona.

„Pravda nebo úkol?"

„Úkol."

„Po celou dobu hry říkej Mettymu prdelko."

„To jako fakt?"

„Jo dělej."

„Hej prdelko dneska ti to fakt sekne."

Všichni se začali smát. Cameron otočil s flaškou a zastavila se u Mettyho.

„Tak prdelko, pravdu nebo úkol?" zeptal se Cameron. Všichni zkoušeli zadržet smích, ale nešlo to.

„Úkol."

„Plácni Charlie po zadku a pořádně prdelko."

Charlie se podívala nazlobeně na Camerona. Metty se jen usmál a stoupl si na nohy. Přišel k Charlie. Ta se na něj jen podívala. Zakroutil očima a zvedl Charlie na nohy. Objal ji a plácl ji po zadku.

Metty si sedl na své místo a zatočil s flaškou. Flaška se zastavila u mě.

„Tak pravda nebo úkol?"

„úkol."

„Tak 3 kola hraj jen ve spodním prádle."

Charlie bouchla do Mettyho a Cameronovi se rozsvítili oči.

Flaška pokračovala a začali i lepší a lepší úkoly.

23:20 – Ernst Happel Stadion, Vídeň

Koncert se už blížil ke konci, až na poslední chvíli se na podiu objevil Mettyho otec, Cameronův otec a Charliin otec. V rukou drželi nástroje a začali hrát, kluci do toho začali taky hrát a my jsme zpívali.