Be somebody

3. kapitola " Španělské noviny "

CHARLIE

8:10 – Hotel Villa Magna, Madrid, Španělsko

Ráno jsem se probudila v posteli. Zakrytá až po hlavu dekou. Nevím, jak sem se sem dostala, protože jediné, co si pamatuju je, jak mě Metty donesl do letadla a položil mě na gauč. Rychle jsem vstala a hned zase lehla. Zamotala se mi hlava. Uslyšela jsem, jak někdo zaťukal na dveře.

„Dále!"

Do místnosti, ve které jsem byla, vešla postava. Podívala jsem se, kdo to vůbec došel. Byla to Veronica.

„Dobré ráno, jak si se vyspala?"

„Dobré ráno, docela dobře."

„Tohle musíš vidět."

Dala mi před oči noviny. Byli ve španělštině.

„Veru já neumím španělsky."

„Podívej se na fotky." A začala hledat ten samý článek v angličtině v mobilu.

Na těch fotkách jsem byla já a Metty mě držel v náruči. Pak mi podala Veronica mobil, abych si to mohla přečíst.

„Popová hvězda Charlie Russel (17) a Matthew Espinosa (19) nenastoupili do soukromého letadla, které s nimi mělo odletět do Evropy. Potom jsme je zastihli na letišti J. F. Kennedyho jak nastupují do letadla, ale Charlie z ničeho nic omdlela a Matthew ji chytil do náruče. No nebyl by to dokonalý pár?" četla jsem nahlas.

Seděla jsem tam s otevřenou pusou a nevěděla co říct. Veronica byla úplně nadšená, že bychom byli s Matthewem spolu. Už na střední nás chtěla dát dohromady. Najednou někdo zaťukal. Do místnosti vlezl Metty s Benem.

„Už si to četla?" zeptal se Metty.

Já pořád koukala jak bacil do lékárny a Veronica byla úplně celá zářivá. Cameron si sedl vedle mě a přelítl mi rukou před obličejem. Jenom jsem se protřepala a řekla jsem, že potřebuju na hřiště.

10:30 – Baseballové hřiště, Madrid

Odpalovala jsem jeden míček za druhým. Nesnáším ty blbý novináře, nesnáším noviny. Málem jsem těmi míčky sejmula Veronicu.

Cameron s Mettym seděli kousek od nás. O něčem se tam bavili.

„Charlie nezabij mě, chci ještě žít." A právě uhýbala míčku, který jí prosvištěl kolem hlavy.

„Promiň, jsem naštvaná na ty reportéry."

Opravdu mě naštvali. Odpálila jsem poslední míček a šli jsme na zkoušku.

13:30 – zkouška

„Dneska se ta zkouška povedla."

„Ano byla suprová."

Jelikož nám zbývalo hodně času do koncertu, můj otec nám dal volno a šel si něco zařídit do města a vrátí se až na koncert. Metty, Veronica a Cameron šli do města, já jsem šla na pokoj do hotelu.

Přišla jsem na pokoj a zavřela jsem dveře. Za nimi stál můj bodyguard. Hodila jsem tašku na postel a nachystala jsem si čisté oblečení. Potom jsem vešla do koupelny a pustila jsem si do vany vodu. Mezitím jsem ze sebe svlékla oblečení a vzala si župan. Až byla vana dostatečně napuštěná vodou, tak jsem si dala do uší sluchátka s písničkami, abych si je líp zapamatovala. Sundala jsem si župan a vlezla jsem si do vany s pěnou.

Páni to jsem potřebovala.

Během pár hodin přišli všichni. Já už byla uklidněná z toho článku. Dali jsme si hlasovou zkoušku a prodebatovali jsme kostýmy. Shodli jsme se na černých kalhotách a barevných tričkách a botách. Vlasy budeme mít natupírované a barevným sprejem nastříkané pramínky. Veronica mi natupírovala vlasy a nastříkala červenou barvou. Pak mi udělala make-up. Potom jsme natupírovala já ji a udělala modrý make-up. Potom jsme namalovali kluky a natupírovali jim vlasy. Metty měl zelený a Cameron měl žlutooranžový make-up.

20:20 – koncert, Madrid

„Charlie máme pro tebe překvápko!" řekl táta.

„A jaké?"

„Uvidíš!" zazubil se na mě táta.

No jsem zvědavá, co to bude zas za výmysl. Naposledy to bylo, že jsem obíhala kolečka kolem stadiónu. Za chvíli asi budu jezdit na malý tříkolce a rozhazovat pizzu. Vlezla jsem pod pódium, kde byla malá cestička, která mě dovedla na konec pódia. Stoupla jsem si do malé kabinky a dva sekuriťáci mi připnuli karabiny k postroji, který jsem měla připnutý u kalhot. Slyšela jsem, jak dav nad pódiem křičí: „Be Somebody!"

„V klidu, ze začátku to bude hrozný pocit, ale pak to bude v pohodě." Uklidňoval mě táta. Jenomže já jsem se nebála.

„Dobrý tati, já to zvládnu."

Chvíli jsem tam stála, nade mnou se kus parketu odsunul. Během chvilky jsem už letěla ve vzduchu a zpívala. Nebyla jsem jediná. Vedle mě letěla Veronica. Další písničku jsme začali už na parketu. Spoustu tanečníků tam tancovalo s námi.

Právě přišel čas na jednu pohodovou písničku. Kapela si vzala židle, Cameron si vzal kytaru. Sedli jsme si úplně dopředu pódia do malého půlkruhu. Ben hrál na kytaru a já zpívala s Veronicou a Matthewem. Uprostřed písničky jsem se zvedla a šla jsem k publiku a podala jsem jedné mladé holčině ruku. Pohledem jsem ji naznačila, aby zatáhla a já jí pomohla nahoru na pódium. Po celou dobu jsem zpívala. Ona si zapnula live stream, takže to vysílala na facebooku. Brečela štěstím. Když skončila písnička, pevně mě objala.

„Děkuju! To je nejkrásnější dárek, který jsem dostala!"

„Ty máš dneska narozeniny?" zeptala jsem se s radostí na tváři.

„Ano mám."

Udělala si s námi fotku a pomalu šla po schodech dolů. Sekuriťáci ji potom odvedli na její místo.

Po koncertě jsme se odebrali do hotelu a šli spát.