Be somebody

4. kapitola " A je po dobrodružství "

           

Veronica

8:15 - hotel Capannelle, Řím, Itálie

Ráno jsem se probudila do krásného dne. Charlie ještě spala, a tak jsem se rozhodla, že si půjdu zaběhat. Oblékla jsem si bílé tričko, zelené kraťase a bílé boty na trénink roztleskávaček. Dala jsem si ještě na hlavu černou kšiltovku a brýle. Vyšla jsem z pokoje, ale cestu mi zkřížila jedna věc – bodyguard.

„Kam jdeš?" zeptal se.

„No asi si zaběhat jestli sis nevšiml a teď mi uhni z cesty." Odpověděla jsem.

„No tak já jdu s tebou."

„Co?"

„V žádném případě nepůjdeš sama, ještě se ti něco stane a já to nebudu riskovat a ani svoji práci ještě bych o ní přišel. Počkej tady, jen se převleču."

Čekala jsem asi 3 vteřiny, než zalezl. Rozeběhla jsem se po schodech dolů a schovala se pod nimi. Za chvíli jsem uslyšela řev. Během malé chvilky po schodech seběhl bodyguard a namířil si to na recepci. Ptal se recepční, jestli mě neviděla. Prosebným pohledem jsem ji naznačila, aby mě neprozradila. Řekla mu nějakou kravinu a on utíkal pryč.

10:30 – místní škola

Běžela jsem kolem místní školy. Na zahradě bylo plno lidí, ale mou pozornost upoutali roztleskávačky. Zrovna asi nacvičovali nějakou sestavu a tak jsem se chvíli dívala. Jedna holka si mě všimla a spustila na mě.

„Cosa vuoi qui?!" (co tady chceš?)

„Ho appena quatdati." (jen se dívám.)

„Mi hai capito?" (ty mi rozumíš?) vykulila na mě oči ta holka.

„Si, si può parlare inglese?" (ano, umíš anglicky?)

„Si."

„Nevypadáš na Italku, i když... možná..."

„No rodiče jsou Italové. Jsem Veronica de Rossi."

Hned, jak jsem ji řekla jméno, začala jančit. Tím připoutala všechnu pozornost na mě. Plácla jsem se do čela.

CHARLIE

15:50 – zkouška

„Kde je Veronica!" zařval na mě otec.

Táta se dozvěděl od Veronicin bodyguarda, že si šla zaběhat a nevrátila se. On si myslí, že vím úplně všechno.

„Já... já nevím..."

„Nelži!"

Otočil se na Camerona.

„Tak kde je Romeo!"

„Taky nevím... pane."

A vzal do ruky telefon a marně se snažil zavolat Veronice. Najednou do místnosti vběhla Veronica. Můj otec se na ní podíval s rozzlobeným pohledem a zrudnul. Pomalu se blížil k Veronice, ale já si stoupla před ní.

„Tati, co takhle, kdybychom si zašli na tvé oblíbené lasagne?"

Chytla jsem ho pod paži a táhla ho pryč. Otec trošku vychladl.

Veronica

16:00 – na pokoji v hotelu Cappanelle

Po tom, co mě ta blbá gorila nabonzovala nesmím opustit pokoj do koncertu. Ale zase je tu jedna výhoda nebudu tu sama. Je tu se mnou Cameron. Zlatíčko moje miluju ho. Je to nejúžasnější kluk na celé planetě. Vždy když jsem se cítila sama, byl se mnou, nebo se mi něco stalo, nebo jsem byla smutná, tak mi donesl Nutelu. Za chvíli bude koncert.

19:53 – Colloseum

To zas bude něco. Za sedm minut začíná naše show. Sedím mezi diváky, naproti mně sedí Charlie. Ještě, že máme ty převleky, jsme tu inkognito. Vedle mě sedí uječené fanynky.

Uběhlo sedm minut a na podium vylezl Metty. Byl v oblečení gladiátora.

„Omlouvám se, ale koncert se bude muset zrušit, jaksi se mi ztratili kolegové."

„Ale neztratili Metty." Ozval se v reproduktorech Cameronův hlas.

„Kde jsi?" zeptal se.

Najednou se objevil na podiu Cameron v tóze. Na hlavu si dal zlatý vavřínový věnec.

„A já jsem zde!" vyhrkla ze sebe Charlie a shodila černý plášť. Byla v bílé tóze, sundala si černé brýle.

„Ještě nám chybí Veronica."

Teď přišla moje chvíle, odhodila jsem plášť a stála jsem tam jako Kleopatra. Kluci si sedli za nástroje a začali hrát. My jsme šli pomalu k podiu a zpívali jsme.

23:20 -  Letiště Leonarda da Vinciho Fiumicino

Páni už se mi chce spát, ale musím vydržet. Za pár hodin budeme v Paříži v mé oblíbené zemi. Už se těším.