Síla lesa

první kapitola

Uhnaný posel rozrazil dveře trůního sálu. Překvapený král Noj se na něj zlověstně podíval.
,,Klaním se králi. Nesu zlou novinu. Hrad Perto padl." král stuhl s výrazem překvapení i zděšení srále hledíc na posla. ,,Jak je to možné? Kolik mrtvých? Kdo to udělal?" ,,Všichni přežili, pane. Jako hypnózou vyšli ven a pak se hrad zřítil. Nevíme kdo nebo jak to udělal" král zachmuřeně povídá: ,,Další hrad. Nebyly na místě nijaké podivné rostliny?" ,,Ano pane, proč?" ,,Stráže, přiveďte mi tu wůdku. Zavolejte taky mého syna a ty posle, řekni kapitánovi stráží ať začne verbovat vojáky." udělil král rozkazi a jen čekal na svého syna.

Princ Gulard se brzy dostavil. Biřici brzy přvedli dívku, která na první pohled nebyla normální. Temně černé dlouhé vlasy, kůže bílá jako stěna. Oči měla zeleno hnědé. Byla v řetězech. Její postava byla drobná a křehká takže by se zdálo, že řetězy nejsou třeba, ale její pohled všechny přesvědčoval o opaku. ,,Jak jste ji chtili?" Zetal se Gulard užasle. ,,Dopadli ji v ve městě Laf. Přivezli ji rovnou sem. Vezla ji ozbrojená eskorta a vidíš neutekla." ,,To ano, ale nechvel dne před večerem." oponoval Gulard, což krále popudilo. ,,Jak se jmenuješ?" Zeptal se král poměrně naštvaně. ,,To se nedovíš." odpověděla dívka. Král lehce kývl na Gularda, který přistoupil k dívce, andělsky se na ni usmál a zeptal se:,, Jak se jmenuješ krásko?" Načeš mu dívka plivla do tváře. V tom promluvil jeden ze zbrojnošů.
,,Pane já ji poznávám. Jmenuje se Fel a je na ni vypsán zatykač ve městě Laf." ,,Děkuji vojáku, náš wůd má už i jméno." řekl král a pohodlně se uvelebil na trůně. ,,Tak a teď mi řekni, proč jste zničili mé hrady. Myslím Toy, Oly a Petro. A proč jste nikomu nezkřivily vlásek na hlavě?" ,,To ti neřeknu." odpověděla hořce Fel a bylo vidět jak zápasí s bolestí řetězy byly pevně utažné. ,,Asi si neuvědomuješ, že tě tu můžu o hladu držet dokud nepromluvíš." po Felině tváři přebjehl nepatrný úsměv. ,,Věř, že nemůžš." ,, Ale můžu. Zamkněte ji do věže. Zkusíme to zítra." rozkázal král. Druhý den byla věž prázdná, všechny stráže omráčené a po Fel jako by se slehla zem.