Síla lesa

devátá kapitola

Bylo ráno, když se Fel probudila. Dnes měla vyhlídku na pěkný den. Vyšla před svůj strom a narazila tam na Liru. ,,Dobré ráno, Fel." Pozdravila ji vesele. Zdálo se, jako by ten pozdrav zazpívala.
,,Dobré ráno, Liro." Odpověděla Fel zdvořile, ale bez většího nadšení. Byla rozespalá, bez nálady se družit.
,,Fel, ty zprávy pro, které poslala královna Kesidy jsou asi důležité." Pokračovala bezstarostně Lira.
,,Proč si to myslíš?" Ptala se Fel, protože logika tohoto dítěte ji udivovala.
,,No, protože se ještě nevrátila."
Fel se zastavila. Na okamžik ze sebe nevydala ani hlásku. Od Allienina domu to jsem mohlo trvat tak šest až sedm hodin. Plus cesta tam a nijaké komplikace... Ať počítala jak počítala, stále jí vycházelo, že Kesidy a Allien tu už dávno měly být.
,,A kde jsi strávila noc?" Zeptala se Fel, aby odvedla pozornost.
,,Já ani nevím. Poslední, co si pamatuju je duch ženy. Mohlo jí být asi třicet a měla zelenou barvu." Odpovídala Lira. Fel se už tetelila radostí, že Lira zapomněla na svou původní otázku, ale Lira jí úplně zkazila radost. ,,Fel, jsou ty zprávy důležité?" zeptala se Lira znovu. Fel mlčela. Lira na ni upřela prosebný pohled. Fel se nadechla. Nemohla Liře dál lhát. Klekla si k ní, aby jí viděla do očí. ,,Liro, Kesidy musela jít pro Allien, protože je v nebezpečí." Přiznala Fel a sledovala jak Lira tuhne.
,,Co co cože?" vy koktala Lira ,,Jak je to možné?" Lira si sedla do trávy. Fel by přísahala, že v Liřiných očích uviděla slzy. Allien pro ni byla jako babička, co jí nahrazovala matku.
,,Pojď. Půjdeme za královnou. Ví víc než my dvě dohromady."
,,Tak jo." Teď už fňukla Lira. Fel ji vzala za ruku a vedla ji za královnou.

Když dorazily ke královnině trůnu, Fel se lehce uklidnila. Lira se ji pokusila napodobit, ale moc se jí to nedařilo. Tato na první pohled snadná úklona se prováděla tak, že se pokrčila pravá noha a dala se za nohu levou, přičemž se i mírně ohl kotník. Pravá ruka se dala k žaludku, aby palec ukazoval k tomu, kterému se klaníš. Pak stačilo jen trochu sklonit krk, hlavu a ramena a levá ruka skoro sama vyjela dozadu. To to vše se muselo provést v jediné sekundě a celé se to jmenovalo: jednoduchá poklona.

Když královna viděla Liřino snažení mile a taky trochu pobaveně se usmála. ,,Vítám vás dámy. Copak se stalo?" královna se zadívala na Liru. Všimla si Liřiných uplakaných očí.
,,Allien a Kesidy se ještě nevrátily a Lira se o ně bojí." Vysvětlila rychle Fel. Královna zvážněla.
,,To je pochopitelné, že se o ně bojíš. Ale jak jim chceš pomoct?" zadívala se na Liru s laskavým úsměvem.
,,Nevím," natahovala Lira, ,,ale chci jim pomoct." Lira už skoro plakala. Královna se zamyslela. ,,I já o ně mám strach." Přisvědčila královna. ,,Liro, jak dobrá si ranhojička?" zeptala se královna najednou. Fel zpozorněla.
,,Nejsem tak dobrá jako Allien, ale něco už umím." Odpověděla Lira, pro Fel velmi nepříjemně.
,,Dobře. Liro, jdeš s Fel najít Kesidy a Allien. Je to veliká zodpovědnost. Možná budou potřebovat pomoct. Opravdu se na to cítíš?" oznámila královna významně.
,,Jo. Zvládnu to." odpověděla Lira po delší pomlce. Felina poslední naděje právě zmizela jako pára nad hrncem.
,,Né! Proč musím jít já a ke všemu s ní." Zeptala se Fel ukřivděně.
,,Fel..." Zahromovala královna tónem, se kterým se neomlouvá.
,,Dobře. Liro pojď se připravit." Fel vzala Liru za ruku lehce se uklonila královně a odvedla Liru do stromu, aby jí připravila na cestu.