Síla lesa

osmá kapitola

Rada stále vymýšlela jak se pomstít králi Nojovi. Královna viděla, že to nikam nevede a proto zakročila. ,,No tak takhle se nikam nedostaneme. Zatím co se tu hádáme oni staví znova hrad Petro. Proto, abychom předešli dalším potížím, ho znovu zničíme. Pokud nemáte žádné námitky budeme pokračovat." Nikdo nic nenamítal a tak pokračovala ve své řeči. ,,Jako další tu máme Liru. Kdo byste nevěděl poslala ji nám sem Allien. Co s ní? Tu pošleme za hranice lesa a mají ji." Královna se posadila na trůn. Bylo vidět, že přemýšlí.
,,No můžu ji naučit kouzlo s tím jejím medvídkem." Nabídla se Lésty. ,,Mám-li ji učit o magii, tak tohle může být dobrý začátek."
,,Jaké kouzlo s medvídkem?" zpozorněla královna.
,,No to jak toho medvídka oživí a buď bude malý zvěd nebo veliký bojovník." Vysvětlila Lésty.
,,Ano, to je dobrý nápad." Souhlasila královna Sigera a trochu sebou cukla.
,,Ale co s jejím věkem? Vždyť nám hned zestárne." Připomněl wůd, který seděl proti Fel.
,,Hm, pravda." Královna se zamyslela. Evidentně na tento detail zapomněla.
,,No můžeme ji spojit se stromem." Navrhla jedna wůdka.
,,To by bylo báječné, ale už vás vidím, jak k tomu přesvědčujete Liru." Připustila královna Sigera a v hlase jí byl slišet náznak ironie. Mírně se jí začala klepat ruka.
,,Obávám se, že to budeme muset vyřešit ze pochodu. Zní divně, když to řekne wůd, ale čas nás tlačí." Podotkla Lésty.
,,Asi máš pravdu pokusím se Liru přemluvit. Myslím, že tím dnešní rada končí. Můžete se rozejít." Ukončila radu královna Sigera. Ač jsou wůdi bledí, tak, dáli se to tak říct, zbledla. Fel si toho všimla. Zvedli se i Lésty a ten wůd, co se děl proti Fel.
,,Jdeš už?" zavolala Lésty.
,,Ne, jděte na před. Doženu vás."
,,Tak dobře, ale neprotahuj to." S těmito slovy oba odešli.

Fel kvapně přišla k bledé a ztuhlé královně. ,,Sigero, co se stalo." Zeptala se starostlivě.
,,Měla jsem vidinu." Pípla nešťastně.
,,Jakou? Co v ní bylo? Povídej." Vybídla ji Fel. V hlase měla náznak rozčilení.
,,Viděla jsem rozzuřeného krále Noja, a byl tam taky Gulard. Vypadal pohoršeně. A taky si tam byla ty. Bojovala si se zbrojnoši. A pak tam byla dívka. Mohlo jí být tak šestnáct. Vypadala trochu jako Lira. Vlastně všichni vypadali starší." Popsala svou vydinu Sigera.
,,Už je to dobré. Jestli to byla Lira, a jestli jí bylo šestnáct, tak máme jedenáct let." Uklidňovala ji Fel. Zdálo se, že to pomohlo.
,,Děkuji Fel. Můžeš jít. Já si jdu lehnout." Fel se uklonila a odešla.

Fel doběhla za Lésty a tím wůdem, co seděl proti Fel a bal jí tak podobný.
,,Ahoj, Lésty. Ahoj Felixi. Už jsem tu." Prohlásila Fel zadýchaně.
,,Ahoj Fel. Právě jsme s Felixem mluvili o Liře." Pozdravila ji Lésty a Felix přikývl. Felix byl vysoký, štíhlý a působil mrštně. Měl krátké černé vlasy a zeleno hnědé oči. Jeho kůže nebyla jiná bílá jako stěna.
,,Zrovna o ní mi povídejte. Je milá, přátelská, ale děsně zvědavá. Bráško, co s ní mám dělat." Upřela Fel na Felixe zoufalý pohled. Ten se jen pousmál. ,,Trpělivost, sestřičko. Za pár desítek, stovek let z ní něco bude." Poznamenal.
,,Od svého dvojčete bych čekala víc." Povzdechla si útrpně Fel. Rozloučila se s Lésty a Felixem a odešla domů přemýšlet nad královninou vidinou.