So happy...[N.H.]✅

3.Letter

Potom co jsem za tím vším zavřela dveře,lehla jsem si do postele,pustila si hudbu a plakala.Ani jsem nevěděla kvůli které věci. Jestli kvůli TOHO nebo proto,že mi začal tak moc chybět.

....
Hned když jsem se na druhý den ráno probudila,kupodivu ve své posteli, jsem se šla podívat jestli tam Niall pořád je. V hloubi duše jsem si to moc přála,ikdyž jsem si byla jistá,že bych neotevřela a nepadla mu do náruče.Takže přiznávám,že když jsem otevřela a viděla pouze poskládanou deku,zesmutněla jsem.Ale nebyla tam pouze deka. Na ní byl poskládaný maličký papírek. Vzkaz?!

Rozhlédla jsem se po chodbě,jestli si z mně jenom někdo nedělá legraci a celou hromádku vzala do náruče a rychle zase zavřela dveře.Došla jsem zpátky ke své jediné přítelkyni posteli-jak smutné-a opět se do ní svalila. Nedalo mi to a přičichla jsem si k té dece,pod kterou ještě před pár minutami ležela moje láska.Ach,byla jsem šťastná,když z ní byla ta jeho vůně cítit. Takže jsem si zpátky lehla,přikryla se NAŠÍ dekou a vzala do rukou ten papír,který jsem na ní našla.

Riall

Když jsem si přečetla to slůvko,na přeložené straně usmála jsem se jak nejvíce o šlo a v té chvíli na všechno úplně zapomněla.

Ikdyž ,,Riall" znamenalo spojení mého a jeho jména,takto oslovoval jenom mě,protože to podle něho znamenalo,že já jsem jeho ztracená polovina a beze mně to není celý Niall,tudíž jako by ani neexistoval. A mě to vůbec nevadilo...

Miláčku,znám tě moc dobře na to,abych věděl,že dnes pravděpodobně nevystrčíš z bytu ani špičku tvého nosánku,na který tě tak rád líbám, ale zároveň vím,že tenhle vzkaz najdeš :)
Chci ti říct,že dneska zase příjdu. A budu chodit klidně každý den,dokud...
Takže ve 3 rande u dveří,bereš? Už se na Tebe těším. :))
Ps: Vem si ty kytičkované šaty.
Pss: Pokud se ti zdá,že je to napsané příliš sebevědomě,zdá se ti dobře. Věř mi,je to schválně. Vím,že to zabere. :DD
Psss: Nezlob se.
Ni.xx 

,,Jak já toho malého skřeta miluju!" řekla jsem si pro sebe a zasmála se. Takové moje malé pako. Přesně kvůli tomuhle ho mám ráda a to se nikdy nezmění.

Zbytek dne se zase jenom tak ležela v posteli a nic nedělala. Jenom pořád dokola jsem si četla ten vzkaz a po pár hodinách už to vypadalo,že zněho nic nezbude,když jsem ho pořád dokola ,,žmulala" v rukách.

V jedné chvíli mě napadlo,že bych si asi měla dojít nakoupit,jelikož má lednička neobsahovala nic a já měla hrozný hlad. Jenomže,když už jsem se po dvou hodinách rozhodla obléct,ozvalo se na klepání na dveře.Srce si mi rychle roztlouklo a já rychle pádila podívat se kolik je hodin. Tři hodiny na minutu přesně.
Ups.

Neslyšně(tedy podle mě) jsem došla ke dveřím a pár vteřin jsem jenom postávala a koukala na ně.
Nakonec jsem si sedla a opřela se o ně zády jako včera. ,,Už jsem si říkal,že si nesedneš." řekl a zasmál se. ,,Víš,že chodíš nelyšně jako baletka-ty moje baletko-ale i přesto jsem tě slyšel,když si přišla a stála tam." Musela jsem se usmát. ,,Blbečku,prej baletka. Spíše slon v porcelánu!" říkala jsem si v hlavě. ,,Tak co,máš ty naše ,,šťastné" šatičky?" zase se zasmál.
Už mě trochu tou svou seběvědomostí a tvářením se,že se nic nestalo štval.

,,Promiň,trochu přeháním. I ten dopis.Vím to.Nechci aby to vypadalo,že se nic nestalo.Vím,že stalo.Teda málem..." nahlas si povzdechl. On mi snad čte myšlenky. Já jenom potichu seděla a poslouchala to ticho,které nastalo.
Po chvilce zase promluvil.

,,Je to úžasné slyšet tvoje dýchání. Připomíná mi to,jak se ráno vzbudím dřív než ty a já tě můžu pozorovat,jak si sladká a nevinná,když spíš a poslouchám tvoje klidné oddechování." Zase odmlka. Nialle,přestaň nebo ty dveře otevřu a vrhnu se na tebe!
,,Asi to zní divně ale jsem rád,že tam jsi. Že nás dělí jenom pár centimetrů." ,,Debilní dveře!" pokračoval trochu naštvaně. Málem jsem se prozradila a zasmála se nahlas. ,,Chybíš mi...." pronesl smutně a zase si povzdechl. Otočila jsem hlavu ke dveřím tak,že jsem se jich levou tváří dotýkala. ,,Ty mně taky." řekla jsem němě,tak aby mně neslyšel,zavřela jsem oči a po tváři mi stekla horká slza ,,Chybí mi ty tvoje troj barevné oči,které tak miluju. Chybí mi tvoje horké růžové rty. Chybí mi tvůj jedinečný hlas."
,,Nějak se ti zrychlil dech,si v pořádku?" zeptal se trochu vyděšeně a já se jenom musela znova-dnes už poněkolikáté-usmát a setřít si slzy. Nialle.....
Nevím jak dlouho jsme tam seděli a já poslouchala ten jeho krásný,u srdce hřející,hlas.

,,Už budu muset jít" řekl po pár hodinách trochu zvláštním hlasem,jako by to ani nemyslel vážně.Tak moc jsem chtěla zakřičet ,,NE!!" ale nemohla jsem.Slyšela jsem jak pomalu a neochotně vstává. ,,Tak dobrou noc,lásko." pronesl poslední větu a já jenom poslouchala jeho vzdalující se kroky.

Dobrou noc,Ni...