So happy...[N.H.]✅

5.Meet

Ještě chvilku jsem jen tak seděla v posteli a nevěděla co dělat. Podívala jsem se telefon. 3:30 ráno.Super. Místo toho abych mobil odhodila zpátky do postele,dívala jsem se na svou tapetu a vzpomínala. Ten den jsme se poprvé potkali.

***
Šla jsem zrovna z univerzitní knihovny ale protože se mi ještě nechtělo zpět na kolej,rozhodla jsem se,že se trochu projdu po nábřeží Temže. Přišla jsem na své oblíbené místo,sedla si na lavičku,jako vždy,když jsem chtěla přemýšlet nebo naopak vypnout a na nic nemyslet. To odpoledne jsem přemýšlela.

Je mi 19. Chodím na univerzitu v Londýně. Když jsem ještě chodila na základku,nenáviděla jsem angličtinu. Nešla mi a v životě by mně nenapadlo,že budu studovat tady. Vždycky jsem měla velké životní cíle,chtěla jsem studovat ale doma,v Praze. No ale potom se naskytla ta možnost stipendia a.....já to příjmula. Nebyla jsem si jistá,jestli jsem udělala správně ale už jsem tady 3 měsíce a zvykám si. Jde to ztěžka ale zatím to jde.

Ztracena ve svých myšlenkách jsem si nevšimla blížící se postavy. Lavička se trochu zhoupla,když si sedla na její druhý konec. ,,Nevadí?" zeptal se (v té chvíli už jsem věděla,že je to muž). ,,Nene,v pohodě." odpověděla jsem a usmála se aniž bych se na dotyčného podívala. Ovšem v mé hlavě se zrodil malý červíček.

Hmm,jako bych ten hlas už někde slyšela. Ále,ty anglické paka mluví všichni stejně. Ikdyž,jako bych slyšela nějaký přízvuk?

Nedalo mi to a otočila jsem se na něho. Když jsem o spatřila musela jsem se začít ironicky smát.
,,Teď? Vážne? Děláš si...?" mluvila jsem s ironií v hlase, s hlavou zvednutou směrem k nebi. Né že bych byla věřící ale...
,,Stalo se něco?" zeptala se osoba vedle mně a podívala se na mně. ,,Ani ne. Jenom,že jsem musela na tohle čekat tak dlouho." odpověděla jsem mu a smutně jsem se usmála. Zůstala jsem naprosto v klidu sedět na lavičce. Neskočila jsem mu kolem krku ani nic podobného. ,,Fanynka?" zeptal se ale hned pokračoval ,,...musím přiznat,že takové chování jsem ještě nikdy neviděl. I ty,které si o sobě myslely,že jsou v pohodě nebyly." Pohled jsem upřela zpátky před sebe a odpověděla jsem mu.
,,Nikdy jsem taková nebyla. Neměla jsem polepený celý pokoj polepený vašimi plakáty. Neměla jsem trička,tašky...parfém ale měla jsem to nejdůležitější" na chvíli jsem se odmlčela ,,je to sice klišé ale...bylo to srdce,které patřilo jen vám," dořekla jsem svůj monolog a nahlas jsem vydechla. Nastala chvíle ticha a Niall se ani nepohl.Po chvilce mi to začalo být zvláštní. Podívala jsem se na něho a on úžasle koukal před sebe. ,,Stalo se něco?" zeptala jsem se jeho otázkou. ,,Tak dlouho to trvalo.Tak dlouho jsem na tohle čekal."
,,Na co si čekal? Jestli se můžu zeptat."
,,Na to,až mi někdo řekne něco takového jako právě teď ty." Podívala jsem se na něho jako na blázna zatímco on se na mně usmíval tím jeho úsměvem. ,,Vždycky jsem věřil,že existuje někdo takový jako si ty. Někdo,kdo mi řekne tohle klišé,jak ty si to nazvala."
Začal se ke mně pomalu naklánět.

Tolikrát jsem si tuhle chvíli představovala ale teď,když se to mělo stát...
Nevím co to se mnou bylo,ale část mého já to nechtěla. Bylo to zvláštní,nezná mne ani pět minut a už...
Ovšem,když přiložil své rty na ty mé,nebránila jsem se. Nebránila,ale ani nespolupracovala.

,,Promiň ale já..." přerušil mě ,,Neomlouvej se,to já bych se ti měl omluvit,nevím co to do mně vjelo." 
,,Pst!" přiložila jsem mu prst na ústa. On se jenom usmál,sundal si ho a propletl si své prsty s těmi mými. Dobře,tohle taky bylo jako ve filmu...ale budiž.

Zbytek dne jsme strávili spolu procházením Londýna a povídáním si.  Většinu času jsem mluvila já,protože se mně Niall vyptával a mně to vůbec nevadilo. Večer mě nakonec doprovodil na kolej. ,,Vidíme se naposled?" udělal štěněčí obličej. ,,Bylo úžasný,že mně zase někdo bral jako normálního kluka a ještě lepší je vědomí,že si moje malá Crazy Mofo a chováš se ke mně....prostě jako k normálnímu klukovi." Řekl právě,že jsem JEHO MALÁ CRAZY MOFO?! Oujé! 
Pustila jsem jeho ruku a otočila jsem se,abych mohla odemknout. ,,Příjde na to." odpověděla jsem naoko,ignorující jeho dnešní společenost ,,ale myslím,že naposled to nebylo"  otočila jsem se a věnovala mu úsměv. ,,Ehm,myslíš že bych..."
,,Že bys?"
,,Ehm...ale nic. Zapomeň na to" Byl tak roztomilý,když byl nervozní. Zamyšleně jsem se na něho podívala ale nakonec jsem se postavila na špičky a dala jsem mu letmý polibek na rty. ,,Dobrou noc,Nialle" zašeptala jsem mu na rty a zavřela dveře.

Ještě ten večer,když jsem byla na Facebooku,objevila se tam naše společná fotka. Kdyby to byla nějaká fotka pořízená fanouškem zpoza rohu domu pochopila bych to,ale nebyla. Byla to fotka,kterou nám vyfotila jedna starší paní,která šla okolo na můj telefon. Já a Niall,který mi dával pusu na tvář při západu slunce. Krásná fotka.

Dobrých pár minut jsem na to koukala s otevřenou pusou a nechápala jsem jak se ta fotka dostala na internet.Ale potom jsem si přečetla popisek u fotky: Nialler předchvílí twettl fotku z instagramu :)))
Okamžitě jsem šla na jeho Twitter a opravdu,bylo to tam.
,,Nikdy jsem neztrácel naději a teď,konečně jsem jí našel. Konečně jsem slyšel své vysněné klišé,od mé vysněné princezny.Xx"

***
Koukala jsem na tu fotku v mém mobilu a nemohla jsem tomu uvěřit. Myslela jsem si,že už jsem si na to zvykla. Že už to můj mozek pobral ale jak jsem tam tak seděla a vzpomínala na ten den,pořád se mi to zdálo tak neuvěřitelné. Ještě jednou jsem se podívala na telefon. 3:45. Vstala jsem a šla se do kuchyňky napít.

Když jsem se vrátila zpátky do postele,na telefonu mi blikala modrá kontrolka. Zpráva. Chvilku jsem jen tak seděla a přemýšlela jestli se mám podívat. Napadal mě jedině Niall. (Bylo mi zvláštní,že mi za tu dobu ještě nenepsal ani jednou.) Ale mohla to být klidně i máma,dlouho jsem se jí neozvala ale ve 4 ráno? A navíc,mamka by mi určitě zavolala. No,nedalo mi a já se přece jen podívala.

Jednou tě spapám :3

To blonďaté pako si jednou hrálo s mým mobilem a takhle se tam přejmenoval. Neměla jsem odvahu to změnit,protože by mi fakt něco snědl (a tím nemyslím jídlo). A nadruhou stranu,líbilo se mi to. Přesně ho to vystihovalo.

Objevila se tam naše první společná fotka,ta na kterou jsem se předchvíli koukala a vzpomínala na ten den,kdy byla pořízena. Ta,na kterou se každý den dívám a s tím stejným zamilovaným úsměvem.

Zamračila jsem se,protože jsem si myslela,že mi blbne telefon a místo toho aby načetl zprávu,zůstal zamrznutý na hlavní stránce. Ale nebylo to tak. Tohle byla ta zpráva.Niall mi poslal naší fotku.

Poslal mi naší fotku? Teď, v noci? Ještě mi řekněte,že taky myslí na to stejné jako já a už mě fakt odvezou. Tahle naše ,,propojenost" mě někdy děsila.
Posunula jsem jí nahoru abych se podívala jestli tam něco nepřipsal. A taky že ano.

Vzpomínáš? :) -Nialler.xx

Třískla jsem telefonem o zem a zachumlala se do peřiny.

...
Probudily mě až sluneční paprsky,které se opíraly do mých očních víček. Pomalu jsem otevřela oči. ,,Moje hlava!" fňukla jsem,když jsem se líně převalila v posteli. Ještě pár minut jsem jen tak ležela ale pak jsem se nakopla. ,,Tak jo.Jdeme na to." řekla jsem si sama pro sebe s pohledem upřeným do stropu a vyskočila jsem z postele.

Dneska holka...
...dneska to musíš udělat nebo se zblázníš!

------------------------------
Moc se omlouvám,že to tak dlouho trvalo ale jsem nemocná a další věci... Jinak ještě nás čeká poslední 6.díl,epilog a máme konec :(( Ale komu se líbí to jak píšu,rozhodně si přečtěte novou dvoudílovku a můžu prozradit,že mám rozepsaný nový příběh,který bude poměrně delší :))Takže ještě jednou se omlouvám a budu ráda za vaše komenty/votes <3 :3
Riall.xx