I am the father (Nouis Horanson CZ fanfic) !Mpreg

Chapter 03

LOUIS

Další dva týdny splynuly dohromady, jako by se všechno stalo v jeden den. Snažili jsme se to držet v tajnosti co nejdéle, ale už za pár dní byly všechny zprávy a noviny přeplněny našimi dvěma obličeji a titulky o našem rozchodu, protože jsme v podstatě nevycházeli z domu, nedoprovázeli jsme kluky do klubů a barů a nebyli jsme vidět na veřejnosti. Proto jsme se odhodlali ke coming outu, druhému v našem životě. Díky rozhovoru, jejž jsme poskytli jakési televizi, se brzy titulky Did Nouis break up? změnily na poněkud pozitivnější.

Man in pregnant! New 1D fiction?

Louis knocked Niall up!

One Direction's having a baby!

Is baby Lux jelaous?

Noviny jsem přestal číst už dávno, jen Liam seděl každé ráno u snídaně a zpravoval nás o nejnovějších novinářských výmyslech.

"Žárlí malá Lux, jež se dosud vyhřívala v paprscích slávy boybandu, na nenarozené dítě dvou členů? 'Lux je vzteky bez sebe,' prozradil nám blízký přítel její rodiny, nepřál si ale, aby zde bylo jeho jméno zveřejněno.” Vyprskl jsem smíchy, ještě než stihl dočíst poslední řádek. Dnes jsem se kupodivu probudil stejně brzy, jako Liam, jindy nedosažitelné ranní ptáče.

“Něco k smíchu?” ozval se za mnou rozespalý hlas, otočil jsem se od kávovaru k Zaynovi, už v tuhle nekřesťansky ranní hodinu měly jeho vlasy perfektní tvar.

“Blízký přítel,” Liam naznačil ve vzduchu uvozovky “prozradil, že Lux žárlí na Liamka.”

“Ještě jsme se- ”

“Nerozhodli, já vím.” Založil si sebejistě paže na hrudi a usmál se. Protočil jsem oči v sloup a vrátil pozornost zpět na stávkující kávovar. Znovu jsem stiskl tlačítko, přístroj zabublal a ztichl. Opět. Zamračil jsem se a praštil jsem do něj pěstí.

“Lásko, nemůžeš všechno řešit násilím. Takhle nemůžeš vychovávat miminko.” Překvapeně jsem zaregistroval Niallovy paže, ovinující se lehce kolem mého pasu. Vtiskl mi polibek zezadu na krk a odstrčil mé ruce pryč. Proklouzl jsem kolem něj, ukradl Liamovi noviny a sedl jsem si s nimi na židli naproti Zaynovi. Vyplázl jsem na zjevně dotčeného Liama jazyk a našel jsem úvodní stranu. Než jsem ale stihl přečíst jediné slovo, ozvalo se hučení a kuchyní se začala linout vůně kávy.

“Opravení kávovaru by nemělo být takhle sexy. Já tě vážně miluju,” pronesl jsem očarovaně, čehož využil Liam a opět mi časopis sebral. Vtom se ve dveřích objevil Harryho obličej, měl požitkářsky zavřené oči a nasával plnými doušky okolní vzduch provoněný kofeinovou bombou.

“Úplně jsem vám zapomněl včera říct, že kávovar nefunguje, sice nevím kdo ho spravil, ale miluju ho.” Niall prudce vtáhl vzduch do plic, to už Harry otevřel oči. Když spatřil Nialla s rukama na přístroji, zrudnul, odkašlal si a sklopil pohled.

“Eh, už bych asi... Mám něco... Je nás tu moc,” vykoktal s pohledem zabodnutým do země a vycouval ven. V místnosti se rozhostilo rozpačité ticho.  Co to sakra bylo? Se zvednutým obočím jsem se zadíval na blonďáka, jenž upíral zrak na své ruce.

“Tak to... bylo zvláštní,” pronesl nakonec Zayn, Niall zvedl pohled zpět ke kávovaru a nervózně se zasmál.

“Jo, to bylo,” zamumlal a natáhl se pro hrneček, aby do něj mohl horký nápoj nalít. Asi to zatím nebudu řešit. Zamyšleně jsem si začal okusovat nehet na palci, když přede mnou přistál kouřící hrnek na podšálku, div že se jeho obsah nevylil na stůl. Zaraženě jsem zamrkal, Niall už si sedal vedle Liama, obě dlaně položené na mírně vypouklém bříšku a se zjevně ohromným zájmem sledoval kresbu dřevěné desky stolu. Každopádně jsem se rozhodl neptat, proto jsem začal konečně poslouchat Liama, jenž měl stále rozložené noviny.

“Niall Horan, známá mladá hvězda z populární chlapecké skupiny One Direction láme rekordy, je prvním těhotným mužem ve Velké Británii, co na to říká jeho rodina? Přečtěte si v následujícím čísle exkluzivní rozhovor s matkou mladé popstar. To je čím dál lepší,” zahihňal se Liam, složil noviny a položil je před sebe na stůl. “Mimochodem, jak si vede Liam?” dodal směrem k Niallovu bříšku, ten ale rázně vstal, až se židle za ním skoro převrhla.

“Můžete mě všichni nechat na pokoji?!” rozkřikl se a odběhl pryč. Rychle jsem vyskočil na nohy a rozlítostněně jsem se zadíval na šálek kávy. Pak jsem pokrčil rameny.

“Hormony,” pronesl jsem do ticha a vydal se za ním.

 

NIALL

Rozrazil jsem dveře dávno nepoužívaného pokoje, na dveřích visel barevný plakát, když jsem za sebou zase zabouchl, prudký závan vzduchu ho lehce nadzvedl. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Stál jsem ve svém starém pokoji, co jsem se přestěhoval k Louisovi, nebyl jsem se tu ani podívat. Ovládl mě záchvěv sentimentu, dotýkal jsem se prsty zaprášených polic, stolu i těch pár věcí, které tu zůstaly. Posadil jsem se na postel, zavřel oči a opřel jsem temeno o stěnu za mnou. Tady mě nebudou hledat. Alespoň ne hned. Zvedl jsem ruku a promnul si kořen nosu. Zhluboka jsem se nadechl, jenže v nose mě začal lechtat prach. Mohutně jsem kýchl a popotáhl. Najednou to na mě dolehlo.

Co když ho vychovám špatně? Co když se něco pokazí a ono umře? Co když umřu já? Do očí se mi začaly tlačit slzy, nechtěl jsem plakat, ale když mi došlo, že za chvíli mě tu najde Louis a bude chtít vysvětlení pro mé opravdu podivné chování, rozvzlykal jsem se. Slzy mi kanuly po tvářích a vsakovaly se do velkého bílého trika, které chránilo to, co mi v tu chvíli připadalo nejdůležitější na světě. Přitáhl jsem si kolena k bradě a, jemně a opatrně, jsem je objal pažemi. Vzlyky pořád neustávaly, v hlavě mi stále přibývaly další a další důvody k pláči. Ale ten jeden, kvůli kterému jsem v životě neprolil ani slzu, a přitom byl neodpustitelný a mohl mi zničit celý život, jsem si do mysli pustit nechtěl. Nemohl jsem si připustit, že jsem zklamal tímto nehorázným způsobem, zklamal jsem Louise, zklamal jsem sám sebe a, ač to působí neuvěřitelně, zklamal jsem i Harryho. Vtom se ozval hluboký hlas, vyjekl jsem a leknutím nadskočil.

“Jsi v pořádku?” Spatřil jsem vysokou hubenou postavu, proti slunci jsem viděl jen jeho siluetu.

“Ne, nejsem sakra!” Zoufale jsem rozhodil rukama a schoval obličej mezi kolena. Na rameni jsem ucítil jeho ruku, nejdřív jsem ji chtěl setřást, ale nakonec jsem se rozhodl ji jen ignorovat.

“Co tu děláš?” Můj hlas zněl tlumeně, ale už jsem aspoň neplakal. Harry si povzdechl. Chtěl jsem víc než cokoli jiného, aby odešel, kvůli jeho přítomnosti jsem se cítil ještě mnohem hůř.

“Víš moc dobře, co tu dělám.” Věděl jsem. Jenže jsem nechtěl. Zvedl jsem na něj podmračený pohled a chystal jsem se mu říct, aby odešel, ale promluvil jako první.

“Proč brečíš?” zeptal se a sedl si vedle mě. Nedíval jsem se mu do očí, sledoval jsem proti oknu, jak se prachová zrnka pomalu snášejí k zemi. Nakonec jsem se odhodlal odpovědět, přeci jen jsem ho nemohl ignorovat navěky.

“Mám strach. Bojím se, že ho vychovám špatně, že to nepřežije, že ztloustnu a že nebudu mít dost volného oblečení. A brečím, protože jsem strašně emotivní a nemůžu s tím nic dělat!” To už jsem vzlykal nanovo. Harry se tiše zasmál a pohladil mě po paži. Popotáhl jsem a otřel si oči. Moc k smíchu mi to teda nepřipadalo, měl jsem mokrý celý obličej, celé tričko a byla mi zima. Beze slova vstal a odešel. Zmateně jsem zamrkal a zíral na dveře, jimiž zmizel. Svalil jsem se na bok a schoulil se do klubíčka když přede mnou přistála hromada trik a košil. Zase jsem se posadil, můj výraz musel vypovídat dost o mých myšlenkách, protože Harry odpověděl na mou nevyslovenou otázku. Co to má být?

“Moje jsou největší. Klidně si je vem.” Začal jsem se probírat kusy oblečení, špitl jsem tiché poděkování a vytáhl jednu košili. Černé pruhy se křížily v pravém úhlu a vytvářely tak károvanou kresbu, vzniklé čtverečky svítily červeně. Stáhl jsem ze sebe nasáklou látku, Harry taktně odvrátil pohled a spojil ruce za zády. Hodil jsem si jeho košili na ramena, opravdu na mě dost visela.

 “Ehm, Nialle, já vím že se tomu vyhýbáš schválně, ale... tím že budeš dělat, jako že se to nestalo, nic nevyřešíš.” A sakra. Najednou se mi špatně dýchalo a na čele jsem cítil studený pot.