I am the father (Nouis Horanson CZ fanfic) !Mpreg

Chapter 04

LOUIS

     Měl jsem určité tušení, kde by Niall mohl být, ale chtěl jsem mu nechat chvíli na uklidnění. V hlavě mi bzučely stovky otázek, jako roj včel, ale nechtěl jsem se ptát. Taky bych se mohl dozvědět něco, co bych nechtěl. Možná je to primitivní způsob, ale co oči nevidí, to srdce nebolí. Věděl jsem, že to nebude fungovat do nekonečna, jednou se budu muset ptát, ale proč hned? Zamířil jsem rovnou do našeho pokoje. Polovinu místnosti zabírala postel. Kdysi byla poloviční, ale jakmile Niall opustil svůj pokoj, koupili jsme tuto. Po zádech jsem padl do nadýchaných peřin, matrace se mou vahou celá prohnula. Lehce jsem se usmál, když mi hlavou prolétla vzpomínka na včerejší večer. Niallovi se začínají měnit chutě a to nejen v jídle. Musím ho najít. Vyskočil jsem na nohy a vydal se k jeho pokoji. Nikdo už v něm nebyl pěkně dlouho, musí to tam být celé pokryté prachem. Světlé dveře byly pootevřené a zevnitř se neozýval ani sebetišší zvuk, dokud-

  “Nic se nestalo, nehodlám o tom mluvit.” Niallův hlas zněl odhodlaně, dveře se otevřely dokořán a blonďaté stvoření vyběhlo ven přímo do mé náruče.

  “Lou!” Překvapeně se zastavil, ale pak se mi vrhl kolem krku a rozplakal se. Ze dveří vykoukl Harry, pohled mu padl na mé paže, ovinuté kolem Niallových zad, pak se mi podíval rozpolceně do očí.

  “Co se stalo?” zeptal jsem se ostře, Harry ale mlčel a Niall dál vzlykal.

  “On za to nemůže,” dostal ze sebe nakonec Niall mezi škytáním.

  “Jsem prostě přecitlivělá hysterka. Dokonce mi dal nějaké volné oblečení.” Vzlyky ustávaly, Harry nás stále tiše sledoval. Trochu mě znervózňoval, bez pohybu zíral na Niallův obličej, zabořený v mém krku.

  “Promiň mi to,” zašeptal Niall a odtáhl se ode mě.

  “Co?”

  “Máš úplně mokré triko,” poukázal na následek svých slz a otřel si obličej. Měl červené oči, nos i tváře. Naprosto rozkošný. Harry zmizel v pokoji a když se opět vynořil, nesl plnou náruč oblečení. Teprve teď jsem zaregistroval, že blonďáček má na sobě rozepnutou košili, jež zjevně nepatřila jemu. Harry zamířil stále mlčky do našeho pokoje, chytil jsem Nialla za ruku a následoval ho. Než jsme došli do pokoje, stihl si pozapínat všechny knoflíčky a dlouhými rukávy osušit celý obličej. Harryho výška se teď náramně hodila, jelikož Niall měl lem červeno černé látky těsně pod zadkem.

  “Tak díky,” promnul jsem si dlaně a usmál se na vysokého kudrnáče.

  “Pro vás tři cokoli,” vydechl a odešel.

  “Co mu je?” Zvědavě jsem se za ním díval, ale Niall mě zatáhl do pokoje. Přisál se mi na rty a kopl do dveří, takže se se skřípěním zavřely.

  “Hned po ránu?” divil jsem se, ale on neměl na mluvení náladu, opět ukořistil mé rty. Za látku trika si mě přitáhl k sobě a rukama mi sjel na zadek. Usmál jsem se do polibku a nechal se shodit na postel.