Dobrodružství líné Míry [CZ]

Dobrodružství s melouny

2 týdny později

Dřevomíře se podařil postavit provizorní kemp, prostě zázemí, kde měla vše co potřebovala k životu. Přístřešek postaven z plastových trubek, vystlán toaletním papírem s několika polštáři a přikrývkami, jež se ji podařily sehnat. Díky blízkosti k toaletám, měla o hygienu a zdroj vody postaráno. Dokázala také přenést menší kredenc, jež položila vedle přístřešku. Do kredence si ukládala nezbytnosti a jídlo, kredenc ovšem zaopatřila řetězem a zámkem. Uprostřed celého kempu, stál ve své vlastní slávě plynový vařič na němž si Mirka ohřívala jídlo. Poblíž něj bylo naštosováno rozličné nádobí, nesměl chybět ešus, lžíce, vidlička, hrnec a železný kelímek na pití.

Za těch 14 dnů co zde Dřevomíra přežívala nepotkala jedinou živou duši, a jež prozkoumala a zmapovala menší část supermarketu. Pohybovala se rychle, na svém pennyboardu projížděla odděleními jako raketa.
Podařilo se jí ovšem najít oddělení s protézami a našla skvělou protézu, jež by se hodila na ten pahýl co jí zbyl po útoku divokého psa z regálů s těstovinami.

Protéza ji přesně pasovala na ruku a dokonce byla obratnější než její bývalá ruka. "Ach moje stará ruka" Vzpomínala Mirka na svou organickou ruku pohřbenou pod hromadami zmrzlin v jednom mrazáku.

Za tu malou část supermarketu jež dokázala zmapovat narazila na 3 jeskyně, několik bizonů, smečku divokých psů, hejno kachen a stádo srnek. Mirce se již podařilo 2 srnky ulovit, ovšem jednu musela obětovat smečce vlků, jelikož nebyla schopna vlčí smečku porazit.

Lovila lukem, který si sama vyrobila z ohebné větve a liány od oddělení rostlin, to samé dělala s šípy.

Dosud nenarazila na žádnou další lidskou bytost.

Jednoho dne se vzbudila a rozhodla se že zmapuje ještě nezmapovanou část supermarketu. Sbalila si sebou jen to nejdůležitější. Všech 7 knih Harryho Pottera, vodu, nůž, levný lunchmeat, pytlík slaných bramburek Bohemia bez palmového tuku, sirky, balíček cigaret (jen kdyby něco), a motyku.

Oděná v kabátě s protézou na pahýlu a odhodláním prozkoumávat, vydala se Dřevomíra na cestu.

Za celou dobu co zde byla, se jí podařilo zjistit, že všechny východy jsou uzavřeny. Bylo to velice zvláštní. Snažila se nesmířit s tím, že v obchodě zůstane na věky.

Zrovna na penny boardu projížděla regály se zeleninou když zaslechla rachot. Zastavila a z batohu vytáhla motyku. Tu držela ve své pravé ruce mezitím co levou měla připravenou k tasení nože.

Hledala zdroj hluku, všimla si že to šlo z obrovského pleteného koše s melouny.

Vytáhla pár melounů, když v tom si všimla hlavy vykukující ze škvíry. Byl to kluk. Prostě obyčejný kluk.

Dřevomíra celá vytřeštěná zírala na to stvoření. Celý měsíc jinou živou bytost neviděla, až do teď.

Kluk se dusil, jelikož ho obrovská váha melounů táhla dolů. Skuhral o pomoc, ale Dřevomíra nevěděla jak.

Rozhodla se že vezme motyku roseká, jí ty melouny a pak bude moci chlapce zachránit. Melouny praskaly jeden po druhém, až po jednom úderu vykřikl i ten kluk. Asi ho nejspíš trefila motykou. Mirka položila motyku a začala shazovala rozsekané melouny z chlapce.

Poté když z něj sundala melouny všimla si jak vypadal. Měl hnědé vlasy, o pár odstnínů tmavší než její a pozoruhodně barevné oči. Nebyl hezký, ale k ošlivosti měl taky daleko. Byl sportovní postavy a měl na sobě světle modré tričko a šedé kalhoty. Na lýtku měl krvavou stopu, nejspíše způsobenou Mířinou motykou.

Nadechl se a z plna hrdla zakřičel:
"Co to sakra ? Proč si mě praštila tou motykou do nohy ? Jseš snad nějak postižená ?"
"Kamaráde zachránila jsem ti život, beze mě by ses udusil melouny." Odpověděla Mirka.
"Ale nemusela jsi mě trefit tou motyčkou. '' Odporoval hoch.
"To byla oběť toho, že se mi podařilo tě zachránit"
"Hm tak dík moc no, teď kvůli tobě nemůžu chodit, nemůžu se vrátit domů"
"Domů ? Ty máš domov ? Já myslela, že z tohoto místa není úniku."
"Není úniku to ano, ale já jako domov beru svůj kmen, celkem tu jsou tři. Bývali jsme jedna velká skupina, ale ostatní se odtrhli. "

Mezitím Dřevomíra prohlížela jeho ránu od motyky.
"Vypadá to že jsem ti přesekla kost"
"To by ta ohromná bolest dávala smysl" Zasyčel
"Vezmu tě k sobě do tábora. Sedni si na skate"
"A jak se vlastně jmenuješ ?" Zeptal se.
"Mirka, a co ty?"
"Filip."

A tak Mirka tlačila Filipa sedícího na jejím skateu zpět do svého skromného tábora.