Dobrodružství líné Míry [CZ]

Doktorka Filipína

Míra se s Filipem bezpečně vrátila do svého kempu. Její tábor se nacházel na vyvýšenině. Míra rozdělala oheň, sedla si k němu a zírala do něj. Filip si k Míře přisedl a zahleděl se jí do očí. Míra si toho ovšem všimla a jeho pohled mu nechápavě s jedním obočím zvedlým oplácela. Noc byla studená, silný vítr si pohrával s korunami holých stromů. Koruny stromů se agresivně pohupovali jako prsty mnoha kostlivců. Měsíc zářil úplňkem. Míře připomínal rybí oko. Filip se otřásl zimou, jelikož měl pouze lehkou zapínací mikinu z HM za dva a půl tisíce. Míra si pro sebe říkala že i takhle drahou mikinu stejně šili děti v jedné z mnoha otrockých fabrik na oblečení ve Vietnamu.

"I přes tento oheň, mi je stejně hrozná zima." nadhodil Filip a zadíval se na Míru a její teplý flaušový kabát.
"To máš blbý no." odvětila Mirka a usmála se na něj.

Filip se na ní jen smutně zadíval. Mirka se zvedla a odešla.

Filip pozoroval oheň a třásl se zimou. Zrovna dumal nad novým dílem seriálu Game of Thrones, když na něj cosi dopadlo a zakrylo mu výhled na oheň. Byla to tmavě zelená bunda. Podíval se na Míru jež stála před přístřeškem. Usmál se na ní a oblékl si bundu. Otočil se, ale Mirka tam už nestála, seděla vedle něj. Uměla se pohybovat opravdu neslyšně.

"Měl by jsi jít spát." nadhodila Míra mezitím co pozorovala tančící oheň.
"A kde budeš spát ty ?" zeptal se Filip.
"Neboj, něco si najdu." odvětila Mirka.

Filip se zvedl a chtěl Dřevomíru obejmout a poděkovat jí za záchranu jeho života, ale Míru to velice překvapilo a uskočila, ovšem zakopla o kus dřeva a spadla na záda. Filip ji podával ruku, že pomůže, Míra jeho ruku ale nepřijala a zvedla se uplně sama.

Po tomto incidentu pouze odvětila "Měl by jsi jít spát." a ztratila se v lese.
Filip nepochopil vůbec nic co se teďko odehrálo, tak vlezl do přístřešku z plastových trubek a zachumlal se do Mirky spacáku a usnul.

Mirka mezitím vylezla na jeden strom hned vedle tábora. Nohy si připnula na větev pomocí koženého pásku, a také usla v objetí se svou Motykou.

Filip se vzbudil když s ním někdo cloumal a volal jeho jméno. Samozřejmě byla to Míra, kdo jiný.

"Jdu na lov, tak hlídej tábor, jo ?" řekla.
Měla na sobě tenký pruhovaný hnědo-tmavě modrý rolák, na levé paži vyhrnut a odhaloval tak její protézu. Černé kalhoty s nožem připlým u pásku, červené konversky a na zádech černý batoh s její Motykou.

"Opatruj se Míro." odvětil Filip.

Mirka skočila na penny board, a vjela mezi regály. Hledala něco ceného, co by mohla přinést do tábora jako trofej. Dojela do sekce Nohel Garden.  Viděla nekonečné stojany se semínky. Okurky na nakládání Regina, oranžové papriky Vlasta, kedlubnu Natka, zelí Lucie, a salát Míla. Vzpomínala na svou brigádu v Nohel garden.

Začínalo se oteplovat, věděla že léto přichází.

Zaslechla zašustění, automaticky vytáhla Motyku, a hledala zdroj zvuku. Vyskočila na ní žena zhruba v třicítce.

"Podívejme se co tady máme." zvráceně se zahleděla na Mirku a olízla se.
"Wtf co chcete ?" zakřičela Míra.
"Tebe chci, v Nohelu tě chtějí." zavískla žena a skočila na Mirku.
Žena byla oděna v hnědém tričku a  kapri kalhotách. Její vlasy byly sestřihané na ježka s barvou o něco světlejší než měla Míra. Ozbrojena byla nůžkami a lepenkou, Mirka si ale všimla že má za pasem pistoli.

Boj to byl velice tvrdý. Mirce se podařilo odzbrojit jí nůžky Mirka ji přitiskla k zemi, seděla na ní a dusila ji Motykou.

"Co chceš ?!" zasůpěla Míra.
"Tebe !" vykřikla žena.
Mirka zaslechla výstřel a pocítila něco velice teplého na její ruce, pak do ní praštila ta bolest co pocítala v noze. Ze stehna jí tryskala rudá. Snažila se krvácení zastavit, ale zatmělo se jí před očima. Žena ji nejspíše trefila držadlem pistole do zátylku.

¡¡¡

Probudila se na lůžku. Asi v nemocnici. Všude kolem bylo bílo. Ruce měla svázané k posteli. Cítila bolest po celém těle, ale ta nejhorší vycházela ze stehna. V ruce měla kanylu s krví. Transfúze. Snažila si přebrat vše co se jí stalo. Žena. Souboj. Výstřel. Krev. Paštika.

Všimla jsi pozvolna otevírajících dveří a ihned zavřela oči a snažila simulovat spánek. Slyšela dvoje kroky.

"Přežije to ?" zeptal se ženský hlas.
"Dala jsem jí zavyučenou, ale tahle holka má tvrdý kořínek." odpověděl druhý položenský hlas.

Míra přemýšlela kde ho už slyšela. Byla to ona. Žena jež na ni zaútočila. Mírou projela vlna vzteku. Chtěla pomstu.

"Ach Štěpko, doufám že jsi to tentokrát nepřehnala." řekl ženský hlas.

"Tak Štěpka, zajímavé." usmyslela si Mirka.

"Bude chodit doufám, potřebujeme ji schopnou pohybu, jinak by naše dohoda mohla padnout." řekla neznámá žena.
"Doktorka Filipína se o ní postará, nebojte." odvětila Štěpka a jejich kroky se začaly vzdalovat.

Míra se pokoušela dostat z provazů u postele, ale podařilo se ji jen rozedřít kůži na zápěstí a kotníku. Sebrali jí její protézu, takže její levá ruka končila za loktem. Nejhorší ze všeho bylo, že necítila levou nohu. Opravdu ji to vystrašilo. Rozhodla se že bude lepší když bude spát.

¡¡¡

Probudila se. Netušila kolik je hodin, žádná okna v pokoji nebyla. Všude zářily zářivky. Míra jen doufala že jsou úsporné.

Otevřely se dveře. Vešla vysoká holka v bílém laboratorním plášti. Byla blonďatá s modrýma očima. Mirku hned napadlo, že by to mohla být árijka. To byla nejspíš doktorka Filipína.

"Jak jsem se sem dostala ?"
"Proč tady jsem ? "
"A vy jste kdo ?" vyptávala se Mirka.
"Já jsem doktorka Filipína, věř mi jsem na tvé straně, ale tady není bezpečné mluvit." odpověděla.
"Kde mám svou protézu?" zeptala se Mirka a máchala svým pahýlem ve vzduchu.
"Vaše protéza se nachází spolu s dalšími vašemi věcmi a oblečením v celnici." řekla Filipína.
"Co je s mou nohou, nemohu s ní hýbat." tázala se Míra.
"Tvoje noha byla postřelena, málem jste vykrvácela, musela jsem odstřihnou vaší nervovou soustavu."
"Cožeee ?!" zakřičela Míra.