Dobrodružství líné Míry [CZ]

Filip v nebezpečí

Cestou necestou projížděli Filip s Mirkou nákupním centrem zpět do Mířina tábora.

Zdálky si všimli vyšší, nejspíše ženské postavy. Dřevomíra nechtěla nic riskovat a tak zaparkovala Filipa i se skatem.
Vyndala nůž z pochvy a podávala ho Filipovi se slovy "Kdyby se něco stalo zakřič dívčím hlasem."
"No jo." Zamručel Filip

Vystoupila z rohu a všimla si, že ta osoba jež viděla opravdu byla žena v postarším věku. Vypadala bezmocně, koukala kolem sebe, i mezi regály. Mirka k ní opatrně přišla a zeptala se.
"Potřebujete něco ?"
Žena si jí konečně všimla a řekla dychtivě "Nevíš kde je ten pes ?"
"Cože jaký pes? O čem to mluvíte?" odpověděla Míra.
"Řekni mi kde je ten pes? Kde je ten zakopanej pes?? Kde je?!" vykřikla a začala s Dřevomírou násilně cloumat.
"Já nevím! Nemám tušení! Přestaňte! Dusíte mě!" sípavě zakřičela Mirka.
"KDE JE TEN PES!? KAM JSI HO ZAKOPALA ?! JÁ JSEM CYPŘIŠE!!" řvala žena a cloumala s Mírou ještě víc a jí se začalo zatemňovat před očima. Sáhla by pro motyku, ale byla moc daleko, a mezitím stisk na jejím krku nepolevoval.

Pomalu se poddávala síle stisku, a temné ukolébavce jež jí hrála v uších když ji v tom okamžiku vytrhl zpět na hladinu dívčí výkřik. Věděla co se dělo. Filip byl v nebezpečí. Popadla pár svých zbylých sil, vyprostila se z úchytu té poblázněné ženy a kopla ji do kolena. Doufala, že se jí podaří té ženě vyhodit koleno z kloubu a tak ji zpacifikovat.

Dřevomíra měla štěstí. Žena padla k zemi držící si své koleno a ohlušila Míru obrovskými nářky jež jí vycházeli z úst. Mirka neváhala a běžela Filipovi na pomoc. Vyběhla za roh regálu s patřila dva muže táhnoucí Filipa pryč. Byla připravena, vytáhla si motyku z ruksaku a vzpomínala co vše jí její senpai na kurzu zahradničení říkal o motykách.

Rozeběhla se a jelikož přes Filipovo běsnění nic muži neslyšeli tak si jí ani nevšimli. Zabodla jednomu z těch dvou motyku do zátylku. Chlap padl k zemi jak pytel brambor. Motyka mu stále trčela ze zad a Míra právě prodělávala hrozitý šok. Filip jen zíral na muže ležícího vedle něj s ústy dokořán. Druhý chlap si toho ovšem nečekaně všiml a rozeběhl se za Dřevomírou. Ta již překonala šok ze zabití a uháněla dávno pryč jen se za ní pelášilo. Kličkovala mezi regály jako zajíc, ale přesto jí byl ten mohutný, svaly obrostlý muž v patách. Běžela dál co jí nohy nesly a zatočila do další uličky. Ouhej byla slepá, nikam nevedla, končila prostě jen dalšími regály s nedůležitými věcmi. I přes to se Míra rozeběhla, vzpomínala na Taryho videa o parkuru a skočila. Chytla se police a šplhala. Bylo to velice namáhavé, ale zvládala to.

Po několika minutách lezení se jí podařilo dosáhnou vrcholu regálu. Chtěla triumfálně shlédnou na muže pod ní, ale ovšem muž již také dávno šplhal. Musela ho zastavit. Vytáhla z batohu knihy Harryho Pottera. Cítila se ohromně špatně, ale musela tuto oběť podstoupit aby přežila. Muž nárazům Kámene mudrců až Vězně z Azkabanu odolával, až poté co jeho tvář trefil ohnivý pohár trochu zakolísal, to samé platilo pro Fénixův řád a Prince dvojí krve. Ovšem když ho sejmula Relikviemi smrti zůstal viset na fošně dřžíc se jen jednou rukou. Mirka hledala v ruksaku další věc kterou by na tuto masu svalů mohla hodit. Byla tam. Vytáhla Prokleté dítě a hodila jej na něj. Trefila se přimo do obličeje muž spadl na zem. Pád přežil, zvedl se a ukázal na Dřevomíru nehezké gesto s jeho prostředníčkem a zvolal "Jendou tě stejně dostaneme, to si piš!". Dřevo míra skočila na protější regál a pak zas na další. Pohybovala se celkem potichu a tak si jí ani muž jdoucí zpět k Filipovi nevšímal.

Když zde Dřevomíra předtím běžela, připadala jí trasa nekonečná, ale když ji viděla skoro z ptačí perspektivy došlo ji, že zas tak daleko od Filipa nebyla. Tiše přeskakovala z regálu na regál a sledovala muže. Chytil nemohoucího Filipa za ruku a táhl jej kamsi do neznáma.

Již byl večer v supermarketu se setmělo. Míře připadal jako by si supermarket vybudoval svůj vlastní ekosystém. Připadalo jí jako by byl supermarket na živu. Chlap s Filipem mezitím založil tábor. Postavil Filipovi pěkný stan a uložil ho tam. Vypadalo to, že s ním jednal s respektem. Mirku hlavně zajímalo odkud a kdo ty muže poslal. Filip snědl jídlo jenž mu muž ohřál nad ohněm a poté usl. Mirka si ale také všimla, že mu svázal ruce i nohy provazy.

Číhala na svém nenápadném místečku a čekala, až chlap usne. Když usl počkala ještě okolo hodiny aby si byla stoprocentně jistá a vyrazila. Potichoučku přešlapovala, aby strážce nevzbudila. Vstoupila do Filipova stanu položila mu ruku na ústa a co nejtišeji to šlo se ho snažila probudit. Otevřel oči a snažil se vykřiknout, naštěstí Mířina ruka zabraňovala zvuku dostat se ven.

Podívala se na něj a zašeptala "Psst. To jsem jen já" Filip se zklidnil a bedlivě ji pozoroval. Ukázal ji její spoutané ruce. "Sakra" zaklela Míra. Neměla při sobě nůž ani jiný nástroj jež by mohl provazy přeřezat. "Počkej tady" zašeptala. A Filip jí dal ten sarkastický pohled jakože jak by mohl odejít svázán a ještě k tomu s přeseknutou holení kostí. Mirka slídila kolem kempu a hledala něco s čím by se dali přeříznout provazy. Všimla si blýskajícího jílce v skoro vyhlaslém ohni, jež měl stráže při sobě. Hledala ve svém batohu a podařila se jí najít krabička cigaret. Vyndala z ní pět cigaret rozbalila je a tabák vysypala do misky. Přidala vodu a namočila v něm šátek. Ten přimáčkla strážci k puse a on odpadl.

Dřevomíra pyšná svým dílem vytáhla menší meč, spíše dýku z pochvy strážce, přeřízla jí Filipovy provazy.
Obvázala mu jeho poraněnou a vydlali se cestou zpět k Mířinýmu kampu.