Dobrodružství líné Míry [CZ]

Vidličky a lžíce

Po dvou dnech

Mirka stále ležela na svém lůžku. Podařilo se jí získat tolik důvěry doktorky Filipíny, že již nebyla přivázána k lůžku a mohla se pomocí hole pohybovat po areálu. Celé ty dva dny strávila vymýšlením únikového plánu. Nikde nic. Toto zařízení bylo opravdu neprodyšné.

Zrovna ležela v posteli a čekala dokud ji nepřinesou oběd. Konečně do jejího pokoje vešla sestřička s tácem. Položila ho na Míru, zkontrolovala kapačku, ránu na Mířiné noze a odešla, ani slovo nepromluvila.

K obědu byl pudink (jak jinak) a hořký čaj, takový jež podávají v každé nemocnici široko daleko. Ovšem na Míru čekalo překvapení. Dostala kovovou lžíci, vždy dávali jen plastové a i ty se hned po použití vyhazovali.

Pudink byl stejný jako všechny minulé jež dostala. Naprosto bez chuti. Nedivila by se kdyby do něj přidávali nějaké prášky, aby ji nadopovali.

Dávala si snad třetí lžíci když skousla něco tvrdého. Vyplivla železný plíšek. Dala tác stranou a dopajdala se do koupelny. Vůbec člověka jež v zrcadle viděla nepoznávala. Byla bílá jako stěna, pytle pod očima byly také znát a oči měla rudé. Krátké hnědé vlasy zacuchané. Její tělo, vypadalo jako jakési moderní umění s barevnými fleky modřin a podlitin ještě ze souboje se Štěpkou.

Všimla si také, že si uštípla kus zubu, asi jak kousla do toho plíšku. Plíšek dala pod vodu a omyla z něj pudink. Na plíšku byl vyryt čas, datum a místo.

04:20 PM 31.5. 2017
Kumbál na košťata 24

Tak 4:20 asi moje denní dávka marijánky, zasmála se Mirka svému vlastnímu nevtipnému vtipu. Nikdy do drog nedělala, ale i tak.

Právě bili čtyři na zvonu hodinové věže, jež se musela poblíž nacházet. Vzala lžíci a zlomila ji. Rozhodla se to využít jako zbraň.

Vzala stojan s kanylou, hůl a lžíci si hodila do kapsy županu. Vydala se na chodbu najít kumbál na košťata 24.

Bloudila chodbami rozlehlého komplexu. Na hodinách už bili čtvrt na pět.

Konečně se jí to podařilo najít. Vešla dovnitř. Byla tam hustá tma. Podařilo se jí poznat pár obrysů košťat. Jedno bylo opřené přímo v její cestě, tak se ho Míra pokusila odsunout na stranu. Ale nebylo to koště, byl to člověk. Míra se tak lekla, že spadla a při pádu si vytrhla z ruky kapačku. Také se jí podařilo zlomenou lžíci zabodnou cizinci do nohy. Ten vykřikl a nasvítil.

Míra ležela mezi košťaty, krvácející a s nepohyblivou nohou. Naproti ní stála Doktorka Filipína, právě si vytrhávala lžíci z pravého lýtka.

"Proč jsi mě sem zavedla?" ptala se krvácející Míra.
"Vím jak ti pomoc. Pojď pomůžu ti. Víc ti řeknu cestou." odpověděla Filipína.

Nejdříve si obvázala lýtko tlakovým obvazem a pak pomohla Dřevomíře na nohy. Dřevomířina rána silně krvácela a tak ji to Doktorka Filipína obvázala provizorním obvazem. Podepřela Míru a dovedla ji ke skříni. Otevřela ji a uvnitř bylo pár hadrů a košťat.

Doktorka Filipína kopla do stěny skříně, ta se otevřela a vedla ke schodišti.

Schodiště vedlo do sklepení. Něco na způsob bunkru. Byl zde počítač, postele, skříně, lednička. Míru nejvíce zaujala výstavní skříň s vidličkami.

Vidličky zde byly různých délek, tvarů, materiálů a barev.