Geny nezastavíš

Becky

Počasí se během následujících dnů nezměnilo. Pozorovala jsem kapky deště, jak pochodují po kalužích a přidávají se ke svým druhům. Seděla jsem na okenním parapetu zabalená v dece, s čajem v ruce. Vedle sebe jsem měla položenou rozečtenou knihu na kterou jsem se letmo podívala, přemýšlejíc jestli se vrátím zpátky do smyšleného světa a budu nadále bojovat v překrásné Filórii, nebo zda si půjdu do kuchyně udělat nějaký oběd.

Moje nemocné tělo rozhodlo a já byla nucena vstát a vyvléci se z příjemného tepla deky. Obula jsem si zateplené bačkory, které za normálních okolností nosím jen v zimě. Jenomže v tuhle chvíli jsem byla podchlazená a mamka mi doteď trochu vyčítala, že jsem se nachladila při mém večerním ,běhu'. Naštěstí teď byla v práci, takže jsem se nemusela bát že uvidím její ustaraný, vyčítavý výraz když začnu kašlat a musím se opřít, aby se mi nepodlomily nohy.

Když jsem sešla dolů po schodech, čekal na mě na stole složený papírek. To mi mohlo být jasný, pomyslela jsem si a pomalým krokem jsem přišla ke stolu. Rozložila jsem papírek a rychle jsem ho přejela očima. Měla jsem si uvařit něco rychlého k obědu, pak jsem mohla dělat co chci. Výjimečně jsem nedostala žádné úkoly jako vyklizení myčky, úklid pokoje a podobně. Zmačkala jsem papírek a hodila ho do koše. Chvíli jsem jen stála a rozmýšlela se, co si uvařím.

Zvítězil kuřecí steak na česneku s rýží, který jsem měla během 20 minut hotový. Sedla jsem si ke stolu, našla jsem ovladač a zapnula jsem televizi. Když jsem projela jedny z mála kvalitních stanic a zjistila jsem že nic nedávají, přinesla jsem si notebook a pustila jsem si seriál The Magicians; stejný jako kniha kterou jsem měla rozečtenou nahoře v pokoji. Avšak jak už to tak bývá, tak seriál byl zcela jiný než kniha, a tak jsem na chvíli vypustila děj knihy a vnímala jsem jen seriál. Máš to vážně dobrý, pochválila jsem se a dál jsem si vychutnávala svůj oběd a sledovala přitom napínavou bitvu kouzel a nadpřirozených sil.

Když jsem dojedla, dala jsem nádobí do myčky a udělala jsem si další čaj. Dlouho jsem se rozmýšlela jaký, protože když už tři dny pijete pořád dokola stejné čaje, přestanou vám chutnat, a tak jsem zvolila netradiční jahodovo-jogurtový a přidala jsem do něj lžičku cukru.

Když jsem šla do pokoje, uslyšela jsem divný zvuk ode dveří, ale usoudila jsem že to byl jen sousedova kočka. V pokoji jsem si znovu sedla na parapet, ale tentokrát jsem se vrátila zpátky ke čtení knihy. V průběhu čtení jsem se párkrát napila a rázem byl čaj vypitý. Chvíli jsem si ještě četla, ale zachvátila mě žízeň a musela jsem si jít udělat další pití.

Udělala jsem si jen vodu s citronem a ještě jsem si chtěla dát ještě nějakou sušenku, a tak jsem se šla podívat, co najdu ve skříňce. Mimo sušenek tam byli různé sirupy a šťávy. Vzala jsem si jen raw tyčinku a chtěla jsem se vrátit do pokoje.

Vtom jsem za vchodovými dveřmi zahlédla obrys  postavy. Chvíli jsem přemýšlela, jestli to není  mamka, ale pak jsem si změřila postavu pohledem a došlo mi, že výškově je stejná jako já. Potichu jsem se vrátila zpátky do kuchyně, aby mě z venku nebylo vidět, ale abych já mohla danou osobu pozorovat.

Několik minut se nic nedělo,zdálo se že ten člověk zkoumá kliku od dveří, každopádně jsem si z kapsy od bundy vytáhla pepřák a pití a sušenku jsem odložila stranou. Každou chvilkou si ta osoba vytáhla nebo zandala do batohu ale nevypadalo, že by chtěla, abych o ní věděla. Byl normální školní den a kdybych nebyla nemocná, tak bych právě teď seděla ve škole. Myslím si že ten někdo kdo tam byl, se domníval, že já jsem ve škole a mamka v práci. To se ale pekelně mýlil.

Po další půlhodině mi to už nedalo a rozhodla jsem se vydat se zeptat té osoby co nebo koho tu hledá. Prosimtě, je to jen normální člověk kterého se pouze zeptáš, co nebo koho tu hledá a všechno bude v pořádku, řekla jsem si pro sebe a dodávala si tím odvahu. Překvapilo mě to, protože normálně nejsem ten typ který se stydí se jenom někoho, kdo tu nemá co dělat zeptat, proč tu je.

Otevřela jsem dveře a snažila jsem se  vypadat sebevědomě. Avšak kdo by dokázal mít pořád vážný výraz, když by před uviděl přesnou kopii sebe.

Chvíli jsem se na ní jen tak koukala, ona na mě stejně překvapeně a vůbec jsem se nestarala o to, že mám otevřenou pusu dokořán. Asi po pěti sekundách jsem zkusila otevřít a zavřít oči, jestli jen neblouzním z těch léků ale zděšeně jsem si uvědomila že mi to je k ničemu. Pořád, bez ohledu na to kolikrát zamrkám, jsem před sebou viděla tu podivnou dívku.

,,Um.. dobrý den," začala konverzaci ta dívka a já se divila, že je schopná nějakých slov. ,,Do-dobrý den," vykoktala jsem s pohledem stále upřeným na ni. Na sobě měla černé kalhoty, puntíkovanou košili a na ní šedé dámské sako. Koukala se na mě modrýma očima stejnýma jako mám já. Zatímco jsem si ji prohlížela, ona na mně znovu promluvila. ,,Jsem Becky," řekla nejistě a nervózně se chytila za ramínka svého batohu. Musíš jí odpovědět, napomenula jsem se a otevřela jsem pusu, ale vyšlo ze mně jenom přidušené zasípání. Nakonec se mi podařilo najít hlas a konečně jsem jí odpověděla. ,,Laurel," řekla jsem, protože na nic víc jsem se nezmohla. Chystala jsem se jí zeptat jestli něco potřebuje ale vtom jsem si všimla mamky vystupující z auta. Becky se na ni také otočila a máma upustila nákup který měla v rukou. Její zděšený výraz mi prozradil, že ji netěší že jsme obě na stejném místě a popravdě, mně také ne.

Takže nová kapitolka, ve který se už konečně něco málo stalo 🤗🙋 mimochodem v médiích máte fotku Becky, vlastně podobně budou vypadat všechny holky, jen budou mít jiné oblečení a tak ✌ budu ráda za votes, komenty a tak 😊💞 takže zatím ahojky 👋