Somebody feels lonely

část 1.

Bylo kolem půlnoci, když skončila oslava mých osmnáctin.
Šla jsem si lehnout, okno jsem nechala pootevřené, jelikož v létě je dost teplo i v noci.
Usnula jsem, netrvalo to ani 5 minut a začal jsem mít sen.
Plula jsem na řece na loďce s pánem s pláštěm.
Snažila jsem se s ním mluvit. Neodpovídal mi.
Byly tam 2 břehy. Jeden vypadal pokojně, ty osoby si tam hrály s dětmi, četli si, zkrátka.. Bylo tam krásně, jako v ráji.
Na tom druhém to bylo jiné.
Odpadky, osoby se hádali, mlátili se, zabíjeli děti, a nevypadalo to moc hezky.
Když v tom se otočil ten muž s pláštěm.
Chytl mě a chtěl mě utopit. Já se naštěstí probudila.
"Ne, byl to jen sen, jen sen." Řekla jsem v klidu.
Šíleně mě začla bolet hlava.
Pískalo mi tam, měla jsem halucinace a zachvili jsem omdlela.
Probudila jsem se, jako by to všechno byl jen sen.
Naproti posteli mám zrcadlo a každé ráno se tam dívám.. ale dneska jsem se bála. Nechtěla jsem se dívat.
Ale neovládla jsem to.
"Nee, to ne" vykřikla jsem.
Uviděla jsem v zrcadle postavu sedící vedle mě na posteli.
Podívala jsem se znova.
Nic tam nebylo.
"Halucinace, Halucinace" říkala jsem si.
Rychle jsem vztala, oblékla se a šla dolů.
"Dobré.." nedořekla máma.
"Mami, musím k babičce, ahoj" řekla jsem a běžela ven.
Tyhle věci jsem máme nemohla popsat. Vysmála by se mi.
Babička na ně, ale věřila.
Zazvonila jsem u ní doma, vztavala brzy.
"Už jdu" řekla babí a otevřela mi.
"Aa, Medison, pojď dál" řekla.
"Ahoj babí, potřebuju to něco říct." Řekla jsem a šla dovnitř.
"Dáš si čaj?" Zeptala se.
"Ano, jo díky" odpověděla jsem.
Za chvíli přišla se dvěma šálky čaje.
"Tak povídej" řekla.
"Já, máme to říct nemůžu, nevěřila by mi." Řekla jsem.
"Dnes ráno jsem viděla v zrcadle nějakou postavu, jak sedí vedle mě na posteli." Řekla jsem.
Nastalo krátké ticho.
"Medison, asi bych ti měla něco říct." Řekla.
"Víš stává se to ob generaci" řekla.
Nechápala jsem.
"V naší rodině se drží, takový zvyk, ale takový, který dostaneš prvního dne 18 narozenin." Řekla
A já jen vyděšeně koukala.
"Nemusíš dělat nic, jen pomáhat duším na onen svět" řekla a já jen vyjeveně koukala.
"Musíš ho dodržovat, od dneška vidíš duchy, ale pamatuj, jen ty je vidíš. Nesmíš to říct nikomu, komu nevěříš. Měl by tě za blázna." Řekla.
"Aa, co mám vlastně dělat?" Zeptala jsem se.
"Každá duše má nějaký úkol, aby se mohla očistit,třeba se omluvit, říct, co má na srdci." Řekla.
"A ty budeš hledat příbuzné. Připrav se, že to nebude snadné. Vysmějí se ti, ale musíš to zkusit." Řekla a usrkla si čaje.

Co myslíte, jak bude reagovat? Převezme žezlo? ↓komentik.