Lásku najdeš v knihovně

kapitola 3

Trvalo to týden a dva dny, než se v knihovně znovu objevil muž, jehož jméno chtěl Sherlock Holmes znát.

Nejprve jsem ho chtěla varovat. Říct mu, že se po něm shání Sherlock Holmes, známý detektiv. Přeci jen o něm nepsali jen samou chválu. Jenže o kom ano? Sherlock nejspíš nebyl zrovna nejslušnější a nejvlídnější, ale pomáhal lidem. A něco mi říkalo, že to není tak úplně špatný člověk.

A tak jsem šla za Sherlockem, abych mu řekla o příchodu toho muže. Na rozdíl od minule jsem nezakopla, došla až k němu a oslovila ho: „Sherlocku."

Podíval se na mě a pochopil. „Je tady."

Přikývla jsem.

„Vím, že vás zajímá, proč chci znát jeho jméno. Máte strach, že jsem nějaký bastard, který pomáhá lidem jen aby získal slávu."

Nevěděla jsem, co na to říct. „Já... no... jak to víte?"

„Myslel jsem, že jste si o mě něco hledala. Dedukční metoda. Určitě jste na to při hledání mého jména narazila," odpověděl detektiv a mrknul na mě.

Z jeho pohledů se mi podlamovala kolena. Nejspíš si to vydedukoval a používal mou náklonost k němu k dosažení vlastních cílů. Hajzl...

„Myslíte si, že vás využívám. Nemůžu říct, že to by to nebyla pravda."

Teď už jsem toho měla dost.

„Jestli se budete chovat takhle, půjdu za tím mužem a varuju ho před vámi."

To bylo poprvé, co jsem za jeho fasádou uviděla strach a zranitelnost.

„Omlouvám se. Já jen sháním spolubydlícího a ten muž vypadá rozumně." Zdálo se mi, jako by mu při slově „rozumně" trochu zrůžověli tváře.

„Fajn. Tak do toho, promluvte s ním."

A Sherlock Holmes šel. Na moment se zastavil u zrcadla, upravil si vlasy a zvedl límec svého dlouhého, černého kabátu, který měl vždy na sobě. Pak konečně vykročil jistým krokem ke svému budoucímu spolubydlícímu.