Cesta za sny

8. KAPITOLA

,,Peťo... Peťo" pořád dokola jsem slyšela své jméno a postupně se ten hlas zesiloval.

Učitel chemie? To ne, co by v mém snu dělal?

Nejhorší na tom je, že ten hlas mi byl povědomí, ale nikoho jsem neviděla.

Můj strach byl strašliví, až jsem se zase zpocená probudila a do toho opět zazvonil budík.

Postávaly jsme s holkami před budovou školy, dokud tam nevejde někdo první.

Jedině Barbie ze sebe mohla udělat hvězdu a vkročit do budovy jako první.

Ostatní šli přímo za ní a my jsme šly, jako poslední.

Kolem nás bylo strašně moc lidí, že jsem málem ztratila holky z dohledu.

Asi jsem se zbláznila, ale právě před sebou vidím Adama.

Karolína, ta holka, která včera nakukovala k nám do pokoje vedle něho stála a hltala ho pohledem.

,,Peťo, to se ti jen zdá. To se ti jenom zdá."

Adam se podíval mím směrem a místo očekávaného hřejivého úsměvu jsem se dočkala akorát nadzvyhlé obočí na způsob "kdo to je?", nebo "proč na mě kouká?" ,,Peťo to bude určitě jen nějaké nedorozumění."

Když se rozdělovali žáci k jednotlivým oborům všimla jsem si, že Adam po mě pokukuje.

,,Hezkej kluk co? Při jeho pohledu se mi zbíhají sliny. Vyřiď to i Líze, ať pořád nehypnotizuje profesora pohledem."

Adam je hezký to má Emily pravdu, ale co mělo znamenat, ten pohled, který po mně hodil.

,,Pracky pryč ty cuchto... sice ten kluk není můj, ale jen tě prostě varuji-neber si to zle. Jinak jestli nedáš na mou radu, budeš z toho... no, jak bych to řekla slušně... prostě na prášky." Trhla jsem sebou, jak rychle se vedle mě objevila Barbie a ještě do mě začne valit úplné nesmysly.

,,A to mi radíš proč? Já myslela, že mě nemůžeš ani vystát."

Simon (Bárbiin Ken) se vedle ní postavil a díval se na ní, jako na střežený poklad.

,,To sice jo fialko, ale zase nejsem taková svině, jak na první pohled vypadám!" Usmála se na mě, odfrkla a odešla se Simonem do předu.

,,My vás tedy budeme jmenovat a řekneme ke komu půjdete na obor."

,,Víš Em, co je ta Barbie vůbec zač?" ,,Ale. Neříkej mi, že se ti ještě nepředstavila."

,,Nesmíš se na mě teď zlobit, ale já ji znám jen od vidění a je mi nesympatická."

Simon se na nás otočil a probodl nás pohledem.

,,Ale no ták lidi, buď te alespoň chvíli ticho."

Snažila jsem se soustředit, co se to dneska stalo, když v tom volali mé jméno.

Bylo mi jedno, kterého budu mít profesora, jen jsem chtěla, ať mám fajn partu ve třídě.

,,Peťo, ty budeš mít bezvadnou třídu!" Bohužel můj hlas v hlavě selhal, protože jsem ve třídě s Bárbií, Kenem a s klukem jménem Michal, ale ještě štěstí, že jsou se mnou ve třídě Emily s Lízou.

,,Pamatuju si tě, ty jsi ta holka z pokoje číslo 30 že? Já jsem Michal, ten kluk, který včera k vám nakoukl... tééda ta vychovatelka umí vyvádět, akorát ta bloncka vyvázla bez nadávek."

Simon to nejspíše musel slyšet, protože si chystal pěsti.

,,Moje chování je trochu retardované, tak se když tak předem omlouvám, kdybych tě nějak urazil. Nikoho jsem zatím neurazil, ale vím, že to brzy přijde vidím na Simonovi, jak jsem urazil Valentýnu, že je bloncka. Hodil bych to na tebe, ale co bych to byl za kamaráda."