10. KAPITOLA

0 0 0
                                    

,,Na co bych byla tati dva týdny doma, když mi je dobře."

,,Běž do postele a nediskutuj se mnou."

,,Kam pak jedeš, že jsi takhle ustrojený." Srdce, které normálně bušilo, teď silně tlouklo, jako by se chtělo vydrat ven.

Šířka mého pokoje se zdála malá, nebo se mi to jen zdá... asi jsem tu dlouho nebyla.

Patricie, otcova spolupracovnice, byla též ustrojená... že by měli rande? Aspoň otec může být zase šťastný.

,,Halo tati nezapomeň... v deset doma." Když se na mě otočil zasmál se a já taky.

,,Tys měla být dávno v posteli mazej!" Vím, že to otec nemyslel vážně, ale poslechla jsem ho.

,,Ale přeji mu to."

,,Patricie je fajn žena jsem zvědavá, jak to dopadne... to je strašné já, už mluvím sama se sebou."

Postavila jsem se na proti fotce, na které jsme byli všichni tři.

,,Co, když si Patricii vezme a na mámu zapomene? Myslím, že se to nestane."

,,Tyhle myšlenky jsou šílené. Jak bych si mohla myslet, že by na maminku zapomněl."

,,Jasně, že by na mě nezapomněl dceruško, tak, jako ty na mě."

Simon mi napsal esemesku: ,,Cau fialko, tak to vypada ze budes nejpise sama."

Simon

Na co sakra naráží? Jestli má nějaký problém, tak ať si ho nechá pro sebe.

,,Jestli si myslí, že se tou zprávou budu zabývat, tak se mílí."

Adam

,,Já ti to číslo, prostě nedám",,Chci o ní bojovat. Čekal jsem na takovou osůbku hodně dlouho a nehodlám jí nechat tobě."

,,Tak si to chceš rozdat? Já se s tebou klidně poperu, když vyhraju, dáš mi její číslo, když vyhraješ ty... tak si to můžeš třeba strčit někam."

,,Když to chceš takhle, tak jdeme na to!" Myslím, že Michal ztratil rozum.

Vytáhl mobil a podal ho Emily, aby všechno z dokumentovala.

Patrik, můj nejlepší kamarád přišel za mnou a do ucha mi pošeptal špatnou, hodně špatnou zprávu.

U vnitř budovy se ukázala Denisa.

Dělá si tu určitě někdo srandu, nebo doopravdy se vrátila z lapáku? Jestli se doopravdy Denisa vřítila, pak moje láska skončila.

,,Říkám ne! Bitka nebude, na mé zlatíčko nikdo sahat nebude!" Stála na proti mně, napřáhla ruce a silně mě objala.

Má snad dlouhé vedení, nebo na vše zapomněla? Řekl jsem jí dost jasně, že už jí nechci nikdy vidět.

Bylo to, jako by si myslela, že se nic nestalo... jsem v pěkné brindě.

Cesta za sny Where stories live. Discover now