Cesta za sny

14.KAPITOLA

Když jsme se vraceli na intr, čekala ho tam Denisa. Tvářila se nevraživě, ale ne na mě, nýbrž na něj. Měla jsem o Adama strach co s ním bude, ale on viděl jen ji a já jako bych vedle něj vůbec nebyla. Když viděla můj zmatený výraz usmála se a pokynula mu, ať jde za ní. Stála jsem tam, jak přikovaná a nechápala celou tuhle situaci, až po pár minutách mi došlo, že byl pod vlivem černé magie. Nevěděla jsem co mám dál dělat, když mě z přemýšlení vytrhl Michal. ,,Peťo, že se jím pořád trápíš nech ho plavat, máš na lepší než je on." Měl pravdu, měla bych jít dál, ale nejde to, pořád ho mám ráda a musím mu pomoct. ,,Míšo vím, že mě máš rád a věř, že bych moc ráda, nedokážu se na to dívat...musím něco udělat" řekla jsem hrdinsky a šla do svého pokoje a nechala Michala stát venku ze stejně zmateným výraz, jak jsem tam stála já. Došla jsem na pokoj a holky se do mě pustili. ,,Peťo ty jsi s ním fakt někde byla? Peťo ona je nebezpečná drž se od něj dál, nebo ti ublíží." řekli obě s ustrašeným výrazem. ,,Holky klid, chci mu jen pomoc, sám nechápe co se děje. Je to těžké vysvětlit to, ale já ho pochopila a taky chápu že jste mé nejlepší kamarádky, jen mi v tomhle věřte, že se mi nic nestane." uklidnila jsem je a šla si bez dalších slov učit na zítřejší test.
Po 2 hodinách učení jsem už tohi měla dost a šla do sprchy, přijít na jiné myšlenky. Pustila jsem si k tomu písničky a relaxovala u horké vody.
Uložila jsem se do postele a doufala v krásný spánek nejlépe beze sný, v tu ránu se přede mnou zjevila maminka. Viděla jsem, že mě chce pohladit po tváří, ale necítila jsem nic, žádný dotek prostě jsem to jen viděla, povzdechla si a zmizela. Nevím co to znamená, snad jen to že mi drží pěsti. Zavřela jsem oči a myslela jsem jen na krásné věci, třeba na to jak se chystám na svůj velkolepý koncert jdu po schodech, pomalu nakračuji na podium. Dav lidí řve v rytmu kytary mé jméno. Usmívám se na celý dav a blížím se k mikrofonu, otevřu pusu a... ,,Petro ještě jednou budeš mluvit s Adamem ublížím ti a myslím to vážně!!!" znělo z ničeho nic v mé hlavě a já věděla že je to Denisi hlas, je to jen sen, zdá se mi to. ,,Ne nezdá, dostala jsem se do tvé hlavy vidím i to o čem se ti zdá docela pěkný sen jenže jak se ti může splnit, když třeba příjdeš o hlasivky." Řekla výhružně a po té hlas zmizel z mé mysli. Pokračovala jsem se strachem ve svém snu a když jsem chtěla zpívat nevydala jsem ze sebe opravdu ani hlásku, začala jsem vyšilovat zařvala jsem i když němě a otevřela oči. Holky ihned na nohou a šli k mé posteli. Já se jen chytala za krk a začala se dusit. ,,Peťo, Peťo byl to jen sen neřvi," když mi tohle řekli oddychla jsem si a omluvila se že jsem je vzbudila. Řekla jsem jim dopodrobna co se mi ve snu stalo a hned vyjekli. ,,Peťo to je varování, nesmíš se s ním scházet opravdu ti ublíží," řekla Lizza ze strachu a já je obě chytla za ruku, uchlacholila je. ,,Nemusíte mít strach holky, tohle už nikdy nechci zažít, máte pravdu, musím na něj zapomenout," řekla jsem se slzami v očích a znovu ulehla do spánku.