11. KAPITOLA

0 0 0
                                    

,,Ahoj Michale, tak ráda tě vidím. Jak to, že si mi nebral mobil?" Vychrlila jsem. Michal měl zachmuřený a tajemný výraz, jako by přede mnou něco tajil.

,,Ahoj Peťo... omlouvám se, ale nevěděl jsem, co bych ti řekl. Peťo, ať teď uvidíš co chceš, jsem tu s tebou." Tohle znělo, jako by mi tu někdo umřel.

,,Michale, co se tu děje? Stala se tu snad nějaká katastrofa?"

,,Peťo, rád bych ti to řekl, ale lepší bude když to sama uvidíš. Tak pojď." Nevěděla jsem jestli se mi chce něco vidět, ale šla jsem s Michalem do vnitř konzervatoře. Všechno bylo jako posledně a na jednou ke mě běžela dívka, kterou jsem tu ještě neviděla.

,,Ahoj Peťo, já jsem Denisa, Adam mi o tobě vyprávěl." Nejspíše to byla Adamova kamarádka, vypadá mile.

,,Těší mě Deniso," byla vážně přátelská. Byl to zvláštní pocit bavit se s dívkou kterou znám teprve pár minut. Klobouk, který měla na hlavě mi byl velice povědomí. Pro dnešní ráno, to bylo příjemné přivítání. Jeden háček tu ale byl. Proč, mi Michal říkal, že bych měla něco hrozného vidět, když je to tu pořád v pohodě. Další parta a v ní jsem poznala Emily a Lízu. Ruce holek šli na horu a držely mě v obrovském objetí.

,,Měly jsme ti zavolat já vím, ale stalo se tu tolik věcí a my bychom nevěděly čím začít." Zachvěla jsem se při pocitu, že mi něco tají. Jenže byli to mý přátelé, neměli by proč přede mnou něco tajit.

Věci, už máš v pokoji, včera je sem zavezl tvůj táta, je to skvělí chlap." Emily se usmála, ale v jejím obličeji byla vidět lítost.

,,Dáš mi Emily příště vědět prosím, jak se máte a tak..." Nemohla jsem si pomoc, ale musela jsem vyhlížet Adama. Jednu věc stále nechápu, ale nechám to být, až to uvidím, tak to uvidím. Máma se najednou přede mnou objevila, ukázala na Denisu a kývala hlavou do prava a do leva.

,,Cigaretovou krabičku jste náhodou nenašli?" zeptala se Denisa. Pak jsem se podívala do leva a tam ho spatřila v plné kráse. Ještě před vteřinou jsem myslela, že se dívá na mě, ale ve skutečnosti se díval na Denisu.

,,Takže, my můžeme do třídy, že jo zlato?" slyšela jsem dobře? Takže, tohle jsem měla vidět, on si našel jinou? Ne, to nemůže být pravda. Zněl mi v hlavě mamčen hlas a ten mě varoval.

Nahoře na obrázku je Michal :)

Cesta za sny Where stories live. Discover now