UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘE MLADŠÍ PATNÁCTI LET!!! Tento příběh je zcela smyšlený a obsahuje vulgarismy, ale jestli ti to máma dovolí tak čti klidně dál...
Je ráno, ráno šestnáctého listopadu. Tento den se zapsal do historie rodiny Veselých jako snad ten nejhorší den v životě. Nejen že minulou noc příšli o syna Ondru, ale ještě se dozvěděli že mladšího Honzu vzali na vojnu. Za dva dny má odjet do příbramských kasáren. Ten den šel ještě naposledy ven s kamarády, rozloučit se s nimi, s Markem, Adamem i Matějem. Po chvíli tréninku střelby se Marek vydal k domovu, prý ještě musí balit, a Honza šel s ním. Před domem se rozloučili a Honza upaloval nahoru do pokoje.
Proběhl dveřmi a vytáhl velký batoh zespod postele a naházel si doň všechny osobní věci, zbytek věcí sbalil do černé tašky. Sraz měli na nádraží za půl hodiny, proto měl dost času se rozloučit s rodinou a ujistit se, že má vše co potřebujete. Pak ještě objal tátu a plačící mámu a vyrazil. Dlouhý pohled přes rameno do matčiných oči, které jakoby říkaly: „Honzíčku nechoď” ho nepřesvědčil. Vyšel na rušnou ulici, byla tam spousta lidí s transparenty. Vydal se směrem k nim a viděl jak někdo letí z okna.
Člověk spadl do davu na tvrdou zámkovou dlažbu a okamžitě začal něco hulákat. Za ním se ozval řev motoru, ohlédl se a spatřil velké policejní auto s vodním dělem. Rychlé mi uhnul z cesty a pokračoval k Markovo baráku. Za zvuku vody a utíkajícího lidu vykročil tmavou ulicí která kdysi bývala velice rušná a plná turistů. Dnes tu je liduprázdno. Pondělní odpoledne, asi pět hodin, sychravo. Markův dům nikdy nevypadal strašidelně, ale dnes ano.
Marek vyšel ven a chvíli zíral na Honzu, který byl úplně mimo. Pak jako kdyby se něčeho lekl a konečně si všiml, že na nej někdo už půl druhé minuty civí. „Není ti nic Honzo?” zeptal se nechápavě Marek. Honza jen kývl. Nejspíše se mu to nechtělo vysvětlovat. Když vyrazili začal si Markus, jak mu občas kamarádi říkali, broukat a za chvíli už oba vesele prozpěvovali, klidně i české lidové písně, především ale zahraniční. Když začali zpívat Blowin' in the wind uvědomil si mladý Jenda, že je to možná naposledy co vidí svou rodinu, své rodné město, své kamarády. Ta představa mu nedala ani chvilku pokoj. Bylo to poroste jakoby mu celý okolní svět dával znamení aby neodjížděl. Že zemře v boji.
ČTEŠ
Den kdy skončil svět
Science FictionVálka je bezpochyby zlo. Co když se náš zatím mírumilovný svět ponoří do jaderné války? Zničíme si pevnou půdu pod nohama? Bude to konec světa? Apokalypsa? Ano, jenže tato nám hrozí mnohem více než jakákoliv pandemie či přírodní katastrofa. A může p...
