UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘE MLADŠÍ PATNÁCTI LET!!! Tento příběh je zcela smyšlený a obsahuje vulgarismy, ale jestli ti to máma dovolí tak čti klidně dál...
Běželo se dobře, teda aspoň ze začátku. Slunce ještě nebylo tak vysoko a hlavně bylo schované za mraky bílými jako sníh po nohama a nadýchanými jako cukrová vata. Hmm vata, kolotoče, zavzpomínal Honza na léto. Bylo celkem horko a tak většinu letních prázdnin strávil u vody. S kamarády chodili do bazénu snad každý den a skákali tam salta do vody. To je nejlepší protože to tolik nebolí.
Cestou tou zasněženou krajinou spolu se třemi kamarády ho jentak něco napadlo. Že vzpomínek na léto se mu vybavilo jak skoušeli parkour. „Kucí chcete něco vidět?” zeptal se Honza a už běžel k závěji sněhu. Vyšplhal na ní a předvedl krásný sideflip. Marek s Alexem mu zatleskali a běželi dál Honza jim cestou ještě ukazoval další salta a tak jim cesta ubíhala.
Ani se nenadáli a už v dálce na kopci viděli svůj cíl do limitu jim zbývalo bezmála ještě čtyřicet minut a tak nikam nespěchali. Vždyť byli mezi prvníma. Karel se jim ztratil sotva půl kilometru za branami kasáren a čekat na něj nemělo smysl. Do cíle doběhli, nebo bych měl spíš říct došli v čase dvě hodiny a čtyřiačtyřicetilet minut. Všichni tři konečně mohli ulehnout do zákopu, ta největší výzva je však teprve čekala. Postřílet všech pět terčů na kopci vzdáleném jeden a půl kilometru a to prosím na deset nábojů. Tolerance, jeden výstřel. Marek nasypal do teče sedm nábojů v rekordním čase a odložil pušku, má to. Teď já, pomyslel si Honza. Zase mimo zbývají mi dva terče na tři rány nesmím minout. Alex dostřílel. Čtyři terče z pěti, takže taky prošel. Fajn teď já.
Nádech, výdech, stisknout spoušť, vedle. Kruci! Přebít, pal zásah. Poslední, nabit, výdech, rána. Trefa? Cože?? Přesně doprostřed terče? Juchů, radoval se nevěřícně Honza, ale nedal na sobě nic zdát. Konečně se mohli posadit do tepla stanu k moc příjemně hřejícím kamnům, dali si teplý čaj a čekali než dorazí ostatní. Zatím běžela televize s přímým přenosem z mistrovství světa v ledním hokeji z Kanady. Všichni samozřejmě fandili České reprezentaci. Naděje na zlato byli vysoké. Najednou obraz vypadl a objevil se šum. Voják sedící u televize doň praštil a obraz opět naskočil.
Větší pohodu už teď mít nemohli, plzeňské pivo, něco k zakousnutí, teplo, když venku zuří chlad a hokej k tomu. Za stavu dva jedna proti Švédsku se z televize ozvala rána, záblesk světla a pak už jen obrázek toho jak padá stop a poté už jen tma. Nikdo nevěděl co se děje. Atmoška byla ta tam.
ČTEŠ
Den kdy skončil svět
Science FictionVálka je bezpochyby zlo. Co když se náš zatím mírumilovný svět ponoří do jaderné války? Zničíme si pevnou půdu pod nohama? Bude to konec světa? Apokalypsa? Ano, jenže tato nám hrozí mnohem více než jakákoliv pandemie či přírodní katastrofa. A může p...
