One Smile | FF of Sebastian Navrátil

~2~

,,V pohodě..." řekla jsem a začala se pomalu zvedat. Stále jsem nevěděla, kdo mě vlastně srazil.

Nešlo mi se zvednout. ,,Auuu..." zasyčela jsem, když mě zabolela noha. ,,Jsi v pořádku?" promlouvala ke mně nenámá osoba, když mi pomáhala překonat gravitaci.

Stále jsem se nemohla otočit a zjistit, kdo to je. Ale něco jsem věděla určitě- je to kluk, kterého podle hlasu znám.

Konečně jsem se zvedla a otočila se. Sebastian. Ten kdo mě srazil byl on. Já si říkala, že ho znám. Chvilku na mě jen tak koukal. ,,Ehmmm... Jo, promiň, já jsem Sebastian..." prolomil ticho...

,,Já jsem Míša" zaculila jsem se. ,,Neznáme se? Jsi mi nějaká povědomá." nadzvedl jedno obočí. ,,Ty jo, ty mně taky, ale nemůžu si vzpomenout..." snažila jsem se napodobit jeho výraz, který mi prostě připadal vtipný.

Po chvilce jsem to ale nevydržela a vybuchla smíchy. ,,Co je?" zeptal se nechápavě. Na to jsem mu neodpověděla a jen mu ukázala pásku na Majáles.

Chvíli se na ni koukal... ,,Aha!" najednou skoro vykřikl ,,První řada uprostřed, že?!". ,,Správná odpověď, vyhráváš zlatého bludišťáka!" zatleskala jsem mu a on se zasmál.

,,Ahoj, promiň, ale už ti budu muset Sebu vzít... Děčín čeká." zjevil se zamnou jeden člen ze Sebošovo kapely, který si poklepal na zápěstí na znak toho, že nemají čas.

,,Ahoj... Jen ať běží." zasmála jsem se a ustoupila mu z cesty. ,,Rád jsem tě poznal" usmál se a já zase ztuhla.

,,Tak ahoj" vykoktala jsem ze sebe a sledovala každý jeho krok mířící dál a dál ode mě.

,,Haló, tady realita!" začala mi mávat Natálie rukou před obličejem. ,,Co? Jo, jo..." rychle jsem se na ni otočila a snažila se nějak normálně usmát.

,,Jdeme, nebo tady máš v plánu stát a koukat do blba?" zatvářila se uraženě. Kývnutím hlavy jsem jí dala pokyn, že jdeme. Najedli jsme se v McDonald's a vyrazili zpět směr amfiteátr.

Nic jsem jí neřekla.