Máme doma Groota! ❤

Malý hrdina

Groote! Vykřikla jsem a vstoupila jsem Johnovi do cesty. Groot mi skočil na rameno a chytil se mého ucha..

A heleme se.. Drahá Allison.. No, máme tu čerstvý maso na zpracování..

Groote, uteč! Rozběhla jsem se a Groot běžel předemnou.. John a jeho kumpáni mi byli v patách.. Pomalu mi docházel dech, než jsem vyčerpáním padla na zem a ztratila vědomí..

Uáááááaaaaa! Běžel Groot proti Johnovi a zastavil se u mé hlavy..

Cha.. Ty mě vážně nepřepereš!

Groote.. Neee!

Jáááá jséééémm Grooooot! Zařval Groot jak nejvíc mohl a mně se zavřely oči.. Nevnímala jsem, že vystřelil na Johna šlahouny a omlátil ho o zem.. Pak seděl u mé hlavy a čekal, než přijde pomoc..

O dvě hodiny později
Probouzím se.. Všechno mě bolí.. Jediné, co slyším je pravidelný zvuk monitoru, který mi kontroluje srdce. V nose mně šimrají kyslíkové brýle. Co se děje.. A kde je Groot.. Vedle mě stojí zdravotní sestra..

Groote.. Kde jsi.. Mluvila jsem zmateně, jak jsem se pohla tak mě vše rozbolelo..

Groote..

Slečno.. Všechno bude dobré.. V klidu ležte..

Kde je..

Kdo? Jak Vám můžu pomoct?

Groot.. Můj jediný kamarád.. Kde je?..

Mám ho sem přivést? Jak vypadá..

Je to kluk.  Jediné co umí říct je a: Já jsem Groot.. Prosím.. Kde je..

Chvilku vydržte..
Sestra odešla z pokoje a Já tam zůstala sama.. Groote.. Kde jsi?.. Můj malý hrdino..

Mezitím v čekárně..

Rodiče čekali v čekárně.. Groot seděl v rohu na umělé rostlině a plakal. Nic ho nerozesmálo.. Ani písničky, co mu pustil táta do sluchátek.. Rodina.. Kde je Allis.. Já jsem Groot.. Pořád říkal. Než vešla sestra..

Je při vědomí.. Ale pořád mluví o nějakém Grootovi.. Nevíte kde bydlí? Zeptala se sestra rodičů. Mamka ukázala na umělou kytku, kde seděl Groot..

Ty jsi Groot?

Já jsem Groot.. Allis.. Rodina.. Plakal pořád a položil telefon na stůl. Větvičkami si utřel slzy a zadíval se sestře a mamce do očí..

Můžeme jít za Allis? Zeptala se mamka a vzala Groota na rameno..

Ano.. Udělá jí to dobře. A malého vemte taky..
Šli potichu chodbou.. Před sebou jsem viděla jen tmu přes oční víčka..V hlavě mi vše hučelo..

Já.. Jsem.. Groot..

Groote?
Otevřela jsem oči.. Můj kluk na mě seděl. Hladil mi tváře větvičkou a utíral mi slzy.. S velkými bolestmy jsem k němu vztáhla ruku a pohladila jsem ho po hlavičce.. Na sobě měl svou bundičku.

Groote.. Kluku můj..

Já jsem Groot.. Allis je rodina..

Neboj.. Hned jak se zmátořím, půjdeme spolu ven. Slibuju.

Já jsem Groot.

Vedla jsem s Grootem rozhovor, z povzdálí nás pozorovali doktoři, rodiče a zdravotní sestra. Byla jsem šťastná, že je můj malý Groot v pořádku a že sdílí mé trápení semnou..