3 část

627 23 0
                                    

       Utekl asi měsíc od všech schůzek s psychologem a čtyři měsíce od schůzky na sociálce. A taky je to už druhý měsíc co jsem se přestala bavit s otcem. Naprosto jsem ho vypustila ze života. No sice je mi mnohem líp, ale nejsem to já. Nejsem jako předtím. Naprosto jsem se změnila. Samé deprese, žádná chuť k životu prostě troska. Párkrát mě už učitelé nebo spolužáci našli na záchodcích jak se zkouším podřezat, od té doby nesmím nikam ve škole sama a všichni se na mě dívají špatně. A proč, že jsem se takhle změnila ? Jednoduché vysvětlení. Už nejedím na koních, věděla jsem, že je tu tohle riziko, když se s otcem přestanu bavit. Ale i tak jsem to udělala. No a to je asi můj osud. Být navždy bez toho co miluji...snad jednou až budu dospělá.....  -Crrrrr- z mého přemýšlení mě vytrhne zvuk mobilu. "Haló ? " 
" Ahoj, tady Daniel. Chtěl jsem se zeptat jestli nechceš zajít někam ven ? " Ach ano s Danielem jsem se začala bavit. Je to můj kámoš tedy teď předtím to byl jen zachránce co mi vyrazil žiletku z ruky a zavolal pomoc.
"No jistě kdy a kde ? " zeptám se. "Teď a tady, stojím totiž před tvým barákem. " slyším jak se usmál do telefonu. "Oukej tak počkej chvilinku. " ukončila jsem hovor a šla se připravit.
       Za 5 minut jsem stála před domem a hledala Daniela. "Baf ! " vyskočil z poza rohu Daniel. "Ježiš, tohle mi nedělej ! Víš jak jsem se lekla ?! " praštím ho se smíchem do ramene. "Jauvajs" zakňučel. Tohle dělá vždycky, ani to nebolí a zakňučí. "Tak co jak to zatím snášíš ? " zeptá se mě po chvilce Dany. "Uch né moc dobře. Ty koně mi opravdu chybí a nevím ani nemám nikoho kdo mě podrží, až na tebe samozřejmě. " Podívám se na něj a jemně se usměju. Usměje se taky. "No mám návrh, jak jezdím k babičce tak tam jsou koně. Naši známí. Nechtěla by si tam jet semnou ? Projela by jsi se. " V tu ránu se mi srdce zastavilo. "No to by bylo úžasný !! " vypískla jsem. Padla jsem Danymu kolem krku a dlouze, dlouze ho objímala. Nakonec mu dala pusu na tvář a utekla domů.
   Další den : 
"Ahojky princezno, můžu tě už vyzvednout ? Jsi připravená ke koním ? " slyším veselý hlas Danyho v mobilu. "Jasné přijeď už jsem od šesti vzhůru a nemůžu se dočkat ! " skáču po pokoji radostí i když mě nevidí. "Tak ok za minutku jsem u tebe. " řekl a ukončil hovor. Sem strašně natěšená u koní jsem nebyla hodně dlouho. 

Temný andělKde žijí příběhy. Začni objevovat