Temný anděl

20 část

Usměju se a poděkuju. "Mám jsi jít připravit Whispera ?" zeptám se trenérky. "Ano, běž si ho připravit a přijď pak na jízdárnu, neco ti řeknu." Hmm, to zní zajímavě, co mi asi chce ? No to je jedno, jdu za Whisperem.

Když Whisperovi dočistím jeho přenádhernou srst v barvě noci, začnu sedlat. Položím na něj dečku v barvě oceánu a na ní sedlo kaštanové barvy. Stejnou barvu má i uzdečka. Vše na něj dám a pozapínám, utáhnu a zkontroluju. Nasadím si tedy rukavice, helmu a páteřák. "Tak pojď hochu, jdeme se zpotit." řeknu mu a vyjdeme z boxu směr jízdárna.

Na jízdárně si Whispra dotáhnu. Stáhnu s i třemny a vyhoupnu se do sedla. Dáme si nejdřív tři kolečka v kroku, po té jsi ho přitáhnu a uděláme nějaké cviky v klusu. Když jsme rozehřátí přijde trenérka. "Vidím, že už jste se rozehřáli, tak pojeď sem." zakřičí na mě, protože jsem daleko. Pobídnu Whispera do volnějšího cvalu a u ní zastavím. "Co jste potřebovala ?" zeptám se narovinu. Trenérka se jen pousměje a podá mi nějaký papír. "Co to je ?" zeptám se. "Podívej se sama. Otevřu papír a klesne mi brada. "Kdo..Kdo mi koupil Whispera ?" nemůžu uvěřit, že je můj. "No vlastně tenhle papír mám už dlouho, jen jsem nikdy nevěděla kdo jsi a dal mi ho před deseti lety tvůj dědeček. Slza mi stekla po tváři. Nikdy jsem ho nepoznala. "Byl přesvědčený o tom, že vy dva spolu vytvoříte legendární dvojici a ještě něco, když se ti povede zkrotit Wilda tak si ho můžeš též nechat. U nás totiž není místo pro koně jako je on a hlavně na něj nemáme jezdce a tak. Dostali jsme ho zadarmo od jednoho muže a bylo vidět, že je rád, že jse ho zbavil." Rozlil se mi úsměv na tváři. Měla bych dva úžasné koně. Wow, můj sen se začíná plnit. "No to je asi vše, tak já ti jdu postavit překážky." řekla trenérka a šla.

Večer jsem měla plnou hlavu Wilda. Zvedla jsem se tedy z postele, obula si potichu holinky a vyrazila ke kruhovce.

Když už jsem byla u kruhovky nahlédla jsem dovnitř. Jak jsem předpokládala, nespal a byl celý napnutý. Vlezla jsem pomalu a potichu do kruhovky. "Tady jsem hochu." upozornila jsem, že není sám. Pomalu otočil hlavu a zastříhal ušima. "Mě se bát nemusíš" zašeptala jsem a odvážila se k němu trochu přiblížit. Zafrkal a otočil hlavou zpět. Koukla jsem se jeho směrem. Díval se na rozlehlou pastvinu. Sametová tráva se ohýbala ve větru, listoví bříz šustilo a mě se rozbušilo srdce. "To je ono chlapče ? Stýská se ti po tryskání po pastvinách a tak ?" přiblížím se k němu a poplácám ho. Udivující je, že mě nechal abych se ho vůbec dotkla....

Tak je tu další část a předem s eomlouvám, že asi nebudu tolik psát. Odešel mi totiž počítač tak jsem psala u sestry a tady většinou nemám klid a tak mi to trvá 2x déle něco napsat.

Vaše Equestrian_Eliss