Jsem Sám.
Ponechán v osamělém tichu.
Jsem nucen schovat se před ní do ústraní,
úkryt se a přemýšlet.
O strachu, bolesti a utrpení.
Také o kráse, radosti a osamocení.
Kdo, co a proč je osamoceností.
Je v každém z nás?
Je černá, bílá nebo šedá?
Mohu se ji dotknou?
Je zde protože,
protože jsem sám?
Nebo kdo je vlastně Sám?
Říká si to snad: Jsi to jediné, co mám.
Takže bez ní.
Jsem Sám, jen sám.
Ona beze mne také.
To znamená, že mé soukromý je plaché?
Bojí se samoty,
jako osamělost úzkosti.
Úzkosti samo ze sebe.
Šeptá ti:
Jsem tu pro tebe,
co bude země, bez nebe.
Takže, kdo je sám bez sebe.
Já nebo Ty?
Jsem tu sám,
bez tebe.
Osamělý v tichu,
bez sebe.
Zanechán v ústraní,
bez nebe.
V skromném zoufalství.
Jsem Sám.
Sám, bez samoty, sám.
A co ty?
ČTEŠ
Básně
PoesiaMá sbírka básní, které jsem psal na různé motivy. Každá z nich si nese svůj nezapomenutelný příběh. Součástí všech mých básní je i sbírka nesoucí název Cyklus. Rozdělil jsem ji do pěti kategorií: Koloběh času, ve jménu hříchu, stíny figurek, obrazem...
