Hope /JBFF/

7-Z jeho pohledu

Chvíli před osmou jsme dorazili před náš dům. ,,Děkuju za dnešek bylo to skvělý." Řekla jsem.

,,Já děkuju tobě a doufám, že tě dneska nevidím naposledy" vyslovil Justin větu, kterou jsem tak moc chtěla slyšet.

Chce mě vidět znovu! ,,Budu moc ráda-" nestihla jsem doříct, protože se za námi otevřelY dveře a v nich stála mamk.

,,Ahoj Britney, Justine, nechtěl bys si dnes s námi dát večeři?"

řekla máma s nevinným úsměvem zdobícím její tvář. Justin se na mě rychle podíval, jelikož chtěl znát můj názor. Já se jen na půl falešně usmála a na to se Justin otočil zpět k mamce a souhlasil.

Poté, co ho mamka poslala ať se jde posadit do jídelny a sama šla nandavat jídlo, jsem k ní přispěchala se slovy: ,,A co táta?"

,,Neboj, kvůli jedné zakázce se zdrží v práci a možná přijde až ráno, každopádně nejdřív tak po půlnoci" uklidnila mě mamka a já si šla sednout za Justinem.

,,Nevadí ti to? Jestli jo můžu se ještě nějak vymluvit." zeptal se Justin, když jsem usedla na místo naproti němu.

,,Ne, dobrý. Jen mamka se bude asi dost ptát, tak abys nebyl překvapenej, že to možná bude vypadat podobně jako u toho výslechu na policii" varoval jsem předem Justina.

Pak už přišla mamka s jídlem a pitím a taky s hromadou otázek na Justina. ,,No, a co nějací sourozenci?" ptala se dál mamka.

Mami! Po tomhle se ode mě bude radši Justin držet dál, protože tenhle výslech je vážně teror. Chudák Justin.

,,Mami, já jsem mohla mít kamaráda, ale po tomhle tvým výslechu nebudu mít ani hovno!"

křičela jsem naštěstí pouze v duchu a prosila mámu ať už Justina nechá, ale zřejmě asi telepatii neovládá a tak otravovala Justina dál.

Když už jsme konečně všichni dojedli, zvedla jsem se od stolu a začala odnášet talíře a zbylé nádobí abych to nemusela dál poslouchat. Za chvíli přišla mamka ať toho nechám a jdu za Justinem, že ona to udělá. Radši bych Justina už vyprovodila, ale jelikož znám průběh a délku mamčina loučení, tak jsem jen došla pro Justina, chytla ho za ruku a začala ho tahat nahoru do mého pokoje.

,,My jdeme na chvíli nahoru mami" zavolala jsem ještě rychle na mamku.

Po chvíli jsem už zavírala dveře od pokoje a děkovala si, že tu mám pořádek a ne jako obvykle kdy tu mám poházené líčení, učení a oblečení, ze kterého vybírám, pak nestíhám a ono zůstane všude po pokoji. Líčení tu není, protože jsem se poslední dny nelíčila. Učení tu není jednoduše, protože jsou prázdniny a oblečení se tu naštěstí nějakým zázrakem nestihlo nashromáždit.

,,Možná by tě zajímalo proč jsem tě dotáhla k sobě do pokoje. No, to je jednoduchý. Kdybys šel rovnou domu, tak by se s tebou máma musela "rozloučit", a to znamená normálně dalších 30 minut mezi dveřma a to bych já rozhodně nedala a myslím, že ani ty ne. A nakonec promiň, ale já tě varovala" vychrlila jsem ze sebe nejrychleji jak to šlo.

,,V pohodě. Těch otázek bylo sice dost, ale dalo se to, i když nevím jestli bych dal druhý kolo, takže vlastně děkuju, že si mě sem dostala."

Řekl Justin poměrně nevyděšeně na to, na co všechno se ho mamka ptala. Vyčerpaně jsem si sedla na postel a jen nepřítomně zírala před sebe.

Justin mlčky přešel ke mně, chytil mě za ruku a vedl mě směrem ke dveřím od mého balkónu. Super kluk, kterej je u mě v pokoji poprvé mě vede na můj vlastní balkón. Šla jsem poslušně s Justinem, on otevřel dveře a společně jsme vstoupili na můj balkón zalitý teplem, barvami a atmosférou zapadajícího slunce. Bylo sice krátce po deváté, ale mně pomalu těžkla víčka a já pomalu a já pomalu a nedobrovolně upadla do hlubokého spánku, mezitím, co jsem byla hlavou opřená o Justinovo rameno a ležela v jeho objetí. Byl to úžasný zážitek.

Z pohledu Justina(OMG)

Seděli jsme u ní na balkónu. Tak blízko sebe. Ona fascinovaně pozorovala západ slunce, já fascinovaně pozoroval jí. Sledoval jsem, jak se jí únavou zavírají oči. Rukama jsem objímal její drobné, křehké tělo, svou hlavu měla opřenou o mé rameno. Já byl tak šťastný, že jí můžu takhle držet, aniž by nějak uhýbala nebo se odtáhla. Mám strach, že až se zase probudí, tak už mi tohle nedovolí. Jsem skvělej kamarád. Bojím se, že tím kamarádem zůstanu. Jak vůbec mohl někomu, tak úžasnému, jako je ona chtít udělat něco, tak strašnýho? Co, kdybych tam nepřišel a kdybych jí nepomohl? Neznal bych jí a ona by mohla mít totálně zničenej život. Právě teď bych tu nebyl s ní a nehladil jí po vlasech a tak moc jí netoužil políbit. Ale mohla by se probudit a moc nadšená by z důvodu probuzení asi nebyla. Já budu, ale pracovat na tom, aby z toho jednou nadšená byla. Udělám všechno pro to, abych nebyl jen kamarád. Spí. Je tak nádherná, když spí, stejně jako kdykoliv jindy.

Opatrně jsem jí vzal do náruče a pomalu jí přenesl do její postele. Přikryl jsem jí a chvíli jí jen tak sledoval, jak sladce spí. Odolával pokušení jí políbit, ale nakonec jsem jí přece jen drobně políbil na čelo a pomalu odcházel z jejího pokoje.

Takžeeee konečně tu máme novou část, ve které je dokonce i Justýnův pohled.Omlouváme se, že je kratší, ale zase 8 je hodně dlouhá :D Při psaní této kapitoly jsme málem umřely obě smíchy, protože jsme našly jednu úžasnou holčinu z wattpadu :D @BamideleMadaki :D Úplně nejlepší prostě :D No nic, to je všechno, tak se mějte krásně :)

Vaše Hagginky