Tábor Dai Takara

1. Prolog

(upraveno 24. 2. 2021):

John (A je to tady. Opět můžeme otevřít tábor. Je nás celkem 5, ale i tak máme kolikrát problém se o děti postarat. Ti starší vyvádějí hlouposti a ti malý se kolem nás neustále motají. Ne, že bych je neměl rád, ale vždyť si můžou hrát mezi sebou. Díky bohu, že nemusím řešit šikanu, či alkohol. Všechny děti, které u mě na táboře byli či stále jsou, o mě vědí jednu podstatnou věc. Co se stane na táboře, na táboře zůstane. Tedy pokud nejde o zdraví či alkohol. Všichni se k sobě chovají hezky a pomáhají si a to se mi na tom líbí. Přesně o to mi šlo. Avšak nyní musím řešit jednu nepříjemnou záležitost. Mému kamarádovi se stala nehoda a on si zlomil nohu. Nemá teď tedy posledního člena týmu, ale děti už jsou skoro nachystané. Na stole mám dost přihlášek, takže nemůžu a ani nechci některé z dětí ochudit o super zážitek.)

Josh ''Opravdu se ti moc omlouvám, nečekal jsem to. Znáš to, stačí chvilka a může se ti stát i něco horšího.'' (Proč jsem jen byl tak hloupý a nedal si větší pozor. Teď, hned 2. rok mé práce v táboře, udělám takový problém. Neumím si ani představit, co teď John bude dělat. Hlavně, pokud nikoho nesežene.) ''Pokud mě stará pustí, přijedu se aspoň podívat a mezitím můžu hlídat děti třeba v jídelně a tak.'' (Chci být aspoň trochu užitečný, když už se mnou taková starost.)

John ''Joshi já to chápu, opravdu. Zdraví je důležitější. A když budeš poslouchat doktory, třeba se za chvíli zase vrátíš.'' (Je pravda, že Josh mi tu bude opravdu chybět. S dětmi to umí a i když tady měl být teprve po druhé, děti se na něj určitě těší. Po pár poznámkách a přátelským pošťouchnutí jsem zavěsil a začal přemýšlet. Kdo jiný by měl čas? Ledaže...)

============================================================

Mezitím v jedné nejmenované obchodní firmě:

Alex (Jeden problém za druhým. Nejprve nedodání zboží, pak pošlou špatné zboží a pak ani nechtějí vrátit peníze. Dokonce po mě chtějí druhý převoz zaplatit! Taková drzost. Už toho mám dost, ale nevím, jak se od svých starostí můžu vymanit. Nemám nikoho, na koho bych se teď obrátil. Adel se sice nedávno vrátila z dovolené, ale nechci na ni hned hodit všechny problémy. A John? Ten teď chystá letní tábor a já mu slíbil, že se tam dokonce přijedu podívat. Se smutkem v očích pohlédnu na hromadu papíru a už teď mě mrzí, že tam nepojedu. Minulý rok se mi tam celkem líbilo. Kdybych byl dítě určitě bych tam chtěl jet, jenže já... měl dětství jen díky vlastní chytrosti. Kdybych se rodičům se svou orientací přiznal dřív, nejspíš by mě už v 18. vyhodili na ulici. Takhle jsem mohl aspoň v klidu dostudovat, než jsem si našel práci. Najednou mi zazvoní osobní telefon. John?) ''Ahoj, jak se vede?''

John ''A... ahoj Alexi, jak se vede příteli?'' (Známe se už od školy, takže je opravdu těžké před ním lhát či cokoli skrýt.) ''Nechce se ti na pár dní opustit tu tvou krychli? Třeba někam do přírody, s lidma a tak?) ''Alexi?'' (V telefonu je hrobové ticho. Že by pochopil proč volám?) 

Alex (Proč se na začátku tak zadrhl? Avšak jak tak poslouchám jeho skoro až rozklepaný hlas, musím se trochu pousmát. Asi má problém s táborem. A když pak navrhne odjezd s firmy, musím se překvapeně podívat na telefon. To mi ještě nikdy nenavrhl, ví co vše pro mě má práce znamená.) ''V klidu mi pověz, co se děje Johne. Potřebujete někoho do týmu, hlídat děti a tak? A voláš mě, i když víš, jak to s dětma neumím. Takže o co přesně jde?)

John (Jo, starý dobrý Alex. Pokaždé mě prokoukl. Zhluboka si povzdechnu.) ''Před tebou se opravdu nikdo a nic neschová. Promiň, že ti volám tak náhle, ale jednomu z vedoucích se stala nehoda. Josh si zlomil nohu a pokud nechci vyškrtnout ze seznamu jména pár dětí, potřebuju ještě někoho na hlídání. Opravdu by si mi vythrl trn z paty.'' (A zase to hrobové ticho. Už mám chuť se mu začít omlouvat a snad i prosit o slitování, když mě doslova vyrazí dech.)

Alex (Chvíli ještě přemýšlím. Podívám se na stůl, na kalendář, na oba otevřené notasy. Práce jako nad hlavu, ale mohl bych to přenechat ostatním a akorát to kontrolovat jednou za pár dní. Pokud vím, v táboře wi-fi funguje v hlavní kanceláři. Naposledy se rozhlédnu a pak se zvednu ze židle. Najednou, jako kdyby do mě uhodil blesk.) ''Kde a kdy mám být?''

============================================================

Alex (A tak jsem tu. Čekám před táborem, kde se máme setkat s Johnem, který mi to tu ukáže. Děti mají přijet až za 2 dny, takže dost času se tu se vším seznámit a připravit zbytek věcí. A taky klidně pomoct s úklidem. Jemu to však trvá o něco déle. Opřu se tedy o auto a kochám se přírodou. Najednou na cestu vjede... Johnovo auto? Já myslel, že už bude v táboře. Zastaví kousek ode mě a kromě Johna vystoupí ještě někdo. První co mě napadne, je modrooký anděl. Štíhlá a vysportovaná postava, blond vlasy a nádherné modré oči. Jako dva safíry. Zvědavě se otočím na Johna a čekám na vysvětlení situace.)

============================================================

Tadá! :D

Kapitola konečně opravená. Postupně opravím všech 7 kapitol, ale vypadá to, že některé spojím do jedné, takže nakonec bude asi jen 5 kapitol. Ale když jsem tehdy tuto povídku psala, pořád byla jaksi na začátku příběhu, takže se nemusíte bát, že vás nějak ochudím.

Určitě budu ráda za každé hodnocení či komentář. Jak můžete vidět, obě mé povídky budou ve stejném stylu - tzv. RPG - ale snad si je i přes odlišné psaní užijete. :)

Maya