Age Difference |Niam|

55.

Niall:

,,Díval jsi se kolem? Nechci se v půli cesty vracet s tím, že jsi tady něco zapomněl." zamumlal Liam, když jsem už dlouhou chvíli sledoval jak dává věci do kufru auta. Měl na sobě tak upnuté triko, že přes něj šly vidět všechny svaly, na kterých tak úmorně pracoval. Byl to oslňující pohled a já si ho užíval jak nejvíce jsem mohl. Pak jsem si ale uvědomil jednu důležitou věc, Lili to triko určitě nosí i mezi lidi, takže můžou všichni vidět to co bych měl vidět jenom já! 

,,Nosíš takový trika i do práce?" zeptám se rázně, ignorujíc jeho otázku. 

Liam se rychle otočil a nechápavě se na mě podíval. ,,Jasně že jo, to mám chodit nahoře bez?" zasměje se a bere ze země další batoh a snaží se najít způsob, jak ho nasoukat do kufru, který vypadal, že z něj za chvíli vše vypadne. Se mnou mezitím drásal obrovský vztek. ,,Nechci nic říkat, ale s tím co máš teď na sobě by to vyšlo nastejno." 

Liam se zastavil, stoupl si přede mě a zkoumavě si mě prohlížel. ,,Co ti na tom vadí?" při poslouchání jeho klidného hlasu mnou projela další vlna vzteku. On neví? Opravdu se mě na to ptá? Tak on si chodí mezi lidmi skoro nahý a ještě se mě ptá co mi vadí?

,,Děláš si srandu?" měl jsem sto chutí mu všechno vykřičet do tváře, místo toho jsem se ale otočil a rychlým krokem se od něj vzdaloval. ,,Ni vrať se! " ignoroval jsem jeho volání a naopak ještě zrychlil. ,,Co kdyby jsi se začal chovat jako dospělej člověk a řekl mi konečně co ti vadí a ne jako malý dítě, který s brekem uteče!" jeho hlas byl pevný a jasně z něj šlo poznat že je už také vytočený.

Rychle jsem k němu zvednu pohled. Měl pravdu, ale to jsem si nechtěl v tu chvíli přiznat. 

„Prostě se mi nelíbí, že všichni díky tvým úzkým trikům uvidí jak dobrou postavu máš." řekl jsem rychle. Když se nad tím zamyslím, znělo to vlastně strašně dětinsky. V mé hlavě to dávalo větší smysl. „Je na tom něco špatně? To by jsi mě mohl obvinit i za to že v létě na pláži nosím plavky zlato." zasmál se. Zabolelo to, ale měl pravdu.

„Já vím že to zní hrozně, ale já se jen bojím, že když budeš všude ukazovat jak krásně a úžasně vypadáš, tak se najde někdo za koho mě vyměníš a to já nechci. Já...já...se bojím. Ono..." hlas se mi zadrhával v krku a oči se plnily slzami. Obraz jsem měl tak rozmazaný, že jsem si ani nevšiml jak ke mně Liam přišel a silně mě objal.

„Neboj se baby, nikdo takový nebude." šeptá mi do ucha sladkým hlasem. Prsty jsem svíral jemnou látku, nosem de zavrtával do jeho klíční kosti. „Pojď, musíme sbalit věci a narvat je do toho prokletýho kufru." jeho otrávenému tónů jsem se nemohl nezasmát, čímž jsem si vysloužil štípnutí do tváře.

„Hele, moc se nesmějí nebo si to tam budeš skládat sám." a než jsem se nadál, Liam byl už u auta, mrmlajíc si pod vousy něco o malých kufrech.

*********

Vejdu do domu, naposled zamávám Liamovi a zavřu za sebou dveře. Hodím všechny tašky na zem, zhodím ze sebe boty a sednu si na malou židli, kterou v chodbě máme. Zhluboka vydechnu. Byl to sice krásný výlet, za který Liamovi opravdu děkuju, ale jsem vyčerpaný I když jsme vlastně nic moc nedělali. No, já jsem nic nedělal, Liam vařil, uklízel, staral se o mě a k tomu všemu si ještě stačil chodívat zaběhat. Chtěl jsem chodit s ním, ale ranní zima mě vždy zahnal zpět pod deku.

„Tak jak bylo?" vysoký hlas se rozenesl po malé místnosti a já jsem leknutím vyskočil. „Mami, tohle mi nemůžeš dělat!" vykřikl jsem, chytajíc se přitom za srdce. „Budu mít z tebe infarkt!"

Světlovlasá žena se jen zasmála a rychle mě objala. „Jenom se mi stýskalo pí mém chlapečkovi. Tak mi řekni, jak bylo? A co ostatní děti? Byli fajn?" s nadšením čekala až začnu vyprávět všechny své zážitky o nových kamarádech. Byl tu ale jeden problém, jediný můj nový kamarád je ta zrzavá veverka co celé dnešní ráno lezla kolen našeho stanu, což Liama z neznámého důvodu vytáčení, tím pádem je to moje přítelkyně číslo jedna.

„Jo, bylo to fajn. Děcka byly milý s Liamem byla sranda. Prostě fajn výlet." s nervózním úsměvem sbírám své věci a rychle se vytrácím z chodby ke schodišti odkud jsem měl v plánu vyběhnout do pokoje, byl jsem ale znovu zastaven.

„Ty jsi zase tady? Myslel jsem že tam budeš dýl." Michael stál před kuchyní, pouze ve spodním prádle s lahví piva v ruce. „Já si taky myslel, že mamka konečně pochopí, jaký kus vola jsi a pošle tě do..."

„Dáš si koláč? Zrovna jsem ho dopekla." aniž by se zastavila, rychlým krokem vešla do kuchyně. „Ne děkuju, raději půjdu spát, jsem ještě unavený. Moc jsem nenaspal." povzdechnu a začnu vycházet schody, které se teď zdají mnohem delší než normálně.

„To jste si s chlapci tak dlouho povídali?" ozve se z kuchyně. Na chvíli se zastavím, usmívajíc se. „No, něco takového. "

**********************************

I'm back bitches

Mohla bych tu psát dlouhý romány o tom, jak moc se omlouvám za nepřidávání a že to napravím, ale všichni víme že to není pravda.
Miluju vás
💕💕💕