Age Difference |Niam|

Epilog

Vždy jsi mě učila mít rád sám sebe, vážit si toho co mám a nezávidět ostatním. Myslím si, že jsem to docela zvládl. Vážím si všeho co mám, nezávidím a konečně se mám rád takový jaký jsem. 

Ale máš mě ráda ty? Se všemi chybami a nedokonalostmi? Máš mě opravdu ráda takového jaký jsem?  

Dívala by jsi se mě se stejným úsměvem, kdyby jsi zjistila, že dělám něco co je proti tvým zásadám? Že se bavím s lidmi, kteří se ti nelíbí? Že dělám něco, co ti připadá ohavné? Přemýšlela jsi nad tím někdy? Já ano, popravdě, posledních pár měsíců nemyslím na nic jiného. 

Ani nevíš jak dlouho ti chci tohle napsat. Tak dlouho jsem se snažil, ale prostě to nešlo. Až do dnešního večera. Vánoce bývají spojené s krásnou náladou a atmosférou, hlavně u nás v rodině. A dnes večer, při večeři jsi vypadala tak krásně, přímo jsi zářila štěstím. A tak jsem se rozhodl, že to konečně napíšu. 

Víš mami, jsi to nejcennější co mám a udělal bych cokoliv abych tě viděl takhle šťastnou každý den. Jsem si vědom, že tímto psaním bych mohl všechno zničit, ale já to opravdu musím udělat. Čím dál častěji se budím se slzami a výčitkami  že jsem ti to ještě neřekl a teď je to konečně tady.

Asi si říkáš, o čem hrozném tady mluvím když ti to neřeknu přímo, tak tady to je. Jednoho krásného dne, jsem poznal jednoho úžasného člověka. Ani nevím jak se to stalo, ale sblížili jsme se. Začali jsme se scházet, psát, no prostě jsme si rozuměli.  

Po určitém čase jsem si uvědomil, že pro mě znamená hodně, rozhodně víc než jen kamarád. Uvědomil jsem si, že s ním se cítím dobře, jsem s ním sám sebou. Nemám ho rád jen proto, jak vypadá, ale proto, jaký je uvnitř. Sladký, ale upřímný, laskavý,  milý a hodný. Vím, že za ním můžu jít se vším, protože mi vždy poradí a nikdy se mi nevysměje. A já si po určité době uvědomil, že to co k něm cítím je opravdu láska. Žádné puberťácké pobláznění, ale pravá, nefalšovaná a často bolestivá láska.

A ať si teď myslíš cokoliv, pamatuj, že tě miluji. Miluji tě nejvíc jak jen syn dokáže milovat svoji matku. A já právě teď doufám, že to cítíš stejně. 

Niall

***********************************

Boom!

A je to tady! KONEC!

Chápete to? Já ne, konečně jsem to dopsala, ani nevíte jak dobře mi je.

Takže, jelikož tohle je poslední kapitola, tak jsem tady chtěla nakonec poděkovat všem, co můj příběh komentovali, lajkovali (chtěla jsem napsat hvězdičkovali, ale to znělo opravdu divně :D) a především četli, protože jsem se před chvilkou podívala asi tak na druhou a třetí kapitolu a musím vám říct, hrůza :D jak jste to zvládli? Jste prostě dobří :D

A velké díky jsem chtěla dát Natálce. Lou, vím že se už nevídáme ve škole a dala bych cokoliv za to že je ti to úplně jedno, ale i tak ti moooc děkuji že jsi mi tak často vyhrožovala, protože jinak bych se snad k dopsání téhle storky nedokopala <3 :D

Všechny vás miluju a nejraději bych vás pozvala na zmrzlinu, ale je zima a nemám money takže nic nebude ;) :D