Místností se rozléhaly libé tóny klavíru. Chvílemi zpívaly vysoké noty, z krásy jejich souznění a harmonie až mrazilo v zádech. A poté se objevovaly hluboké medvědí šlápoty, které dodávaly celé skladbě na vážnosti.
Nádherné majestátní křídlo bylo umístěno u okna, na kterém rostly v květináčích úchvatné modré a růžové lobelky, mezi kterými se proplétaly oranžové a červené paprsky zapadajícího slunce.
Na kožené židličce seděla černovlasá dívka, jejíž prsty ladně tančily po klaviatuře jako nožky utíkající laně. Její štíhlá postava pohybující se s melodií byla oděna do dlouhých tmavomodrých kalhot a světlemodrý top jí ladil k nádherným bouřkovým očím. Ústa měla sešpulená soustředěním na hudbu, jež rozvibrovala celou místnost.
Když dozněl poslední tón skladby, lehoučký jako vánek, ale přesto se tak nějak propalující se do hlavy, místností to zašumělo a klavír tlumeně zavrčel.
Dívka se pokusila odtáhnout prsty od klavíru, ale ty jako by ke klaviatuře přirostly. Zmateně trhla rukama a tlumeně vypískla, když ji začala nějaká ledová síla tahat dovnitř - do nitra tohoto majestátního křídla.
Kdo by se teď podíval do okna, nevěřil by svým očím. Dívčí nohy trčící z nitra klavíru určitě nepatřily mezi časté jevy tohoto poklidného místa. Pak náhle zaznělo pár osamělých tónů, něco hlasitě luplo a už bylo ticho. Mrtvolné a zlověstné.
Uprostřed místnosti stál velký černý klavír a vypadal jako obvykle.
Ale dívka byla pryč...
ČTEŠ
Klaviatura
Short StoryPřed starým domem stojí krásný klavír. Majestátní křídlo, které by si William nedokázal představit ani v těch nejbláznivějších snech. Má ale malinký problém - hraje na něm jen jediná klávesa. .......................... Povídka o lidech, hudbě a...
