Williamova matka nechápala, co se právě stalo. Přes všechnu svou nechuť ke svému jedinému dítěti cítila i smutek, který se stále rozrůstal společně s pocitem viny. Pomalu si stoupla do sněhu a přiblížila se ke klavíru.
Její srdce doufalo, že se její syn vrátí. Strach jí rozežíral útroby, ale i tak přiložila ruku na hladký černý povrch křídla, jakoby si myslela, že jí ho přivede zpět.
Jakmile se její holá kůže dotkla klavíru, ucítila neobvyklou horkost a jakýsi pohyb pod rukou. Rychle ucukla a sledovala nápis, který se postupně vyrýval do dřeva natřeného ebenovou barvou:
Pro milované, kteří by si zasloužili býti milováni.
V hnědých očích ženy se objevily slzy.
Za nejbližším domem se posměšně šklebil šedovlasý stařec.
ČTEŠ
Klaviatura
Short StoryPřed starým domem stojí krásný klavír. Majestátní křídlo, které by si William nedokázal představit ani v těch nejbláznivějších snech. Má ale malinký problém - hraje na něm jen jediná klávesa. .......................... Povídka o lidech, hudbě a...
