1. kapitola

33 2 2
                                    

Hm, zvláštní. Pomyslím si a s úsměvem nasednu do autobusu.

Je za pět osm. Sakra, nestíhám. Hlavu mi zavalí spousta děsivých myšlenek. Už vidím tu přísnou dějepisářku. Co mi asi udělá? Dostanu úkol navíc. Chce se mi brečet...

Začnu si vší silou představovat, že je za deset osm. A najednou... opravdu vidím 7:50. What? Jak. Je. To. Možný???

No, asi nemá smysl to řešit. Každopádně mě to zachránilo před běsnicí učitelkou. Nejenže jsem nepřišla pozdě, ale dokonce jsme měli záskok - nějakého mladého učitele.

Můj nejlepší kamarád - Filip - si všiml, že se se mnou něco děje. Já mu však tvrdila, že je vše v pořádku. Kouzla přece NEEXISTUJÍ. Prostě ne. Autobus měl určitě zpoždění a na hodiny jsem špatně viděla.

Po celý zbytek dne se nic nedělo, a tak jsem s těmito myšlenkami mohla v klidu usnout.

Uvězněná v budoucnostiKde žijí příběhy. Začni objevovat