3. kapitola

21 2 0
                                    

Vzbudí mě Filipova SMSka v 10 ráno:

Neuvěříš, co se stalo! O půl jsem u tebe, musíme si promluvit. Seš skvělá!

Co to má znamenat? Ch... nechápu. No nic, musím se trochu zkulturnit.

Umýt zuby, opláchnout obličej, učesat... Vezmu si krátkou červenou sukni (ne, že bych ho balila, ale...) a černé dílko.

Secupitám dolů do kuchyně a uvařím si skvělý borůvkový čaj (miluju ho!).

Ani se nenapiju a už slyším zvonek. S plnou pusou a čajem v ruce jdu otevřít. Filip se na mě krásně usměje (tomu žádná holka neodolá).

O pár minut později už sedíme v mém pokoji.
,,Tak, co jsi chtěl vyřešit? " začnu hovor.
,, Máma se uzdravila. Musela jsi jí nějak pomoct"
Vykulila jsem na něj oči. To jako fakt? Já... jsem někoho vyléčila?
,,Hele, odkdy se ti dějí tyhle věci? " prolomí ticho Filip.
,, Od včerejška "
,,Zkusíme něco. Zkus mi předat energii, jakos to udělala mojí mámě "
,,Tak jo"
Zhluboka se nadechnu a jdu do toho. Vidím ten proud energie ze mě. Všechno je v pohodě, už se chystám končit, ale najednou se něco stane. Od Filipa začne proudit nějaká divná energie. Dostává se do mě a já začínám omdlévat...

Uvězněná v budoucnostiKde žijí příběhy. Začni objevovat