Prolog

36 2 0
                                    

Crrrrrr Crrrrr. Á, to néeee. Ještě nechci vstávat. Zase bude strašná nuda. Koho to má bavit, sedět ve škole a učit se? Dobře, uznávám. Bude se mi to jednou hodit a někdy je to docela legrace... ale i tak. Dneska nevstávám.

Problém je v tom, že mamka si myslí něco jiného. A ta má "vždycky pravdu".

No fajn, tak už lezu. Možná bude lepší, když bude ráno bez hádek...

Po nekonečném přemýšlení u skříně s oblečením jsem vylovila uplé džíny (mám v nich hezkej zadek) a starorůžové tričko (sice růžovou nesnáším, ale tahle má něco do sebe). Zapletla jsem si francouzský cop, trochu ho rozcuchala a letěla dolů na snídani. Měli jsme výborné toasty (dobrý začátek dne).

Dnes jsem se rozhodla, že se budu usmívat - hroznej den to bude tak jako tak, tak proč ho alespoň neprožít s úsměvem, že... a... jeden kluk říkal, že mi to tak víc sluší :D.

Ještě s kartáčkem v puse dobaluji aktovku a letím do školy.
-
Stojím na prázdné autobusové zastávce a říkám si: už by to mohlo jet. A světě div se, autobus jel.

Takže doufám, že první kapitolka přiláká alespoň pár čtenářů a pokračování příště :)

Magdamilk

Uvězněná v budoucnostiKde žijí příběhy. Začni objevovat