My Daddy. ||h.s

Chapter 5. [Channel]

,,Zaspala jsem!" Vyštěknu naštvaně a okamžitě vyletím z postele. Během pěti minut jsem oblečená, sbalená. Svačinu házím do batohu a běžím ke škole.

Když doběhnu, nohy mě neskutečně bolí. Můj dech je přerývaný, když vtrhnu do třídy jak největší hulvát a všichni zvednou pohled od píšemky ke mě, včetně pana Stylese, stojícího před třídou.

,,Pozdě, Grayová. Sedni si a vyplň mi test." Řekl chraplavě poté, co si mě sjel pohledem. Na prázdnou lavici položil papír, jak jsem mohla o chvíli později zjistit, tak test. Otázky byly až přehnaně těžké, ale dala jsem se do vypracování testu.

Při zazvonění na konec hodiny, mi Styles doslova vytrhl test z ruky s tím, že si potrpí na pravidla a můj pozdní příchod ho naštval. Tiše se omlouvám, ale on spíše skenuje můj krk, než aby mi věnoval pozornost. Tiše si odkašlu a trapně schovám fleky od Louise z páteční noci. Odtrhne pohled a odbyde mě s tím, ať příště přijdu včas.

Ze třídy jsem vycházela mezi posledníma, společně s Demi. Mířily jsme na druhou budovu, což znamenalo projít areálem a přejít pár ulic. Demi byla najednou až moc tiše a dívala se někam před nás, tudíž jsem se podívala také. Stál tam Louis, k mému překvapení s nějakou dívkou, kterou držel za její zadek, div jí tam neklátil předevšema. Lehce se nadechuji, kroutím hlavou a odcházím pryč. Pryč od lidí, pryč od Louise.

Seděla jsem v ateliéru, se sluchátky v uších. Poslouchala jsem poněkud depresivní písničky.

Můj pohled směřoval do prázdna, mé myšlenky byly pochmurné. Najednou si někdo přisel, nebyla jsem si tak jistá kdo. Poznala jsem jen, že to je kluk-podle jeho výrazné a přesto jemné vůně. Cítila jsem na sobě jeho pohled, tudíž jsem si vytáhla sluchátka z uší a frustrovaně povzdychla.

,,Potřebujete něco, pane Stylesi?" Zašeptala jsem tiše, jeho přítomnost mě znervózňovala. Jeho oči jezdili po mém obličeji a já uhýbala pohledem.

,,Jen se dívám." Zachraptil a usmál se. Odvrátila jsem svůj pohled stranou, protože sakra ano, byl pohledný.

,,Vadí mi to." Znovu jsem jen zašeptala.

,,Jsi krásná, víš to?" Tentokrát zašeptal on, přesto jsem tam slyšela ten drobný chrapot. Nevědomě jsem si nervózně skousla spodní ret a začala žmoulat kousek mého trička. Jeho oči sledovali pozorně můj ret a já tiše zakňučela, odsunula se stranou.

,,A vy můj učitel." Vyhoupla jsem se na nohy, ale byla hned zastavena jeho rukou.

,,Proč si plakala?" Zvedl se a já byla nucena zvednout hlavu, abych viděla do jeho očí. Trhám mírně rameny v gestu, že nevím.

Slyším jen jeho povzdech a cítím, jak si mé tělo přitáhne do objetí. Chci se odtáhnout, protože je to můj učitel a tohle se nesmí. Ale nedokážu to, už jen díky té úžasné vůni a tomu, jak mé tělo na tohle reaguje.

,,Půjdeme už pro dnešek pryč, ano? Omluvím ti to a odvezu tě domů, pokud chceš." Chraptí tiše u mého ucha a já slabě vydechuji. Jen jemně přikyvuji, neschopná cokoliv říct. Toužím jen po jednom-dát si pořádnýho panáka whiskey.

Bylo kolem šesté večer, já stála u baru a odhodlávala se vstoupit dovnitř. Vyhazovač se na mě podivně díval, žmoulala jsem v ruce lem svých krátkých šatů a párkrát zamrkala.

V baru to žilo, to jsem slyšela až sem. Co jsem ale nečekala byla ruka, která mi přistála na odhaleném rameni. Otočila jsem hlavu, setkala se pohledem s panem Stylesem a překvapeně se nadechla.
Dostal nás dovnitř, jen jedním kývnutím. Podíval se na mě.

,,Budu tě hlídat, ano?" Ozval se, když si sám u baru objednával panáka nějakého alkoholu. A já se jen zašklebila, protože mě, mě nikdo hlídat nebude.

Po několika panácích jsem měla hned barevnější svět, celkem jsem se motala a byla solidně mimo. Ale ani tak jsem nepřestávala pít.

Tančila jsem, dost divoce, zatímco se kolem mě motal takový vyšší blonďák. Byl pěkný a když chytl mé boky a začal tančit se mnou, nic jsem proti tomu neměla. Stylese jsem dávno ztratila ze svého dohledu a nedělala jsem si s tím sebemenší starosti.

Horší bylo to, že jsem cítila, že blonďák za mnou je vzrušený. A tohle já udělat nemohla. Tudíž jsem se odtáhla, což se mu vůbec nelíbilo. Zavraždil mě pohledem a chytl za ruku, táhl k záchodům. A v momentě, kdy mě narazil na zeď a já se bouchla do hlavy, už to asi bylo jedno. Viděla jsem jen drobné útržky, nevydržela jsem být dlouho při vědomí.

V jeden moment mě ten kluk vtáhl do kabinky a v druhý už si rozepínal kalhoty. Vůbec jsem nechápala, co se kolem mě děje. Bolela mě hlava, ale i tak jsem se zmohla na mumlání slov ,nech mě' nebo ,přestaň'. Ale on nepřestal. A já začala brečet, což mu nedělalo sebenší starost. Vyhrnul mé šaty zhruba na břicho a v ten moment slastně vzdychl, když si mě prohlédl.

,,Taková nádherná kočička." Zachrčel hrubě a já se snažila mu dát ránu. Jenže můj svět se motal a já se zmohla tak na to vstát, za což mi již zmiňovaný vrazil facku. Dost silnou facku.

,,Channel?" Ozval se chraplavý hlas místností a já v ten moment byla ráda za to, že mě hledá. Než jsem stihla reagovat, blonďák mi zacpal pusu a já se i tak snažila křičet.

,,Ha-" Vrazil mi další facku a já zakňučela, krev se mi spustila z nosu a on naštvaně vyjekl, když pan Styles 'otevřel' dveře kabinky. Spíš vyvrátil z pantů. Serval se boj, ale já byla moc vyčerpaná a pravděpodobně sjetá na to, abych to vnímala. Prostě jsem odpadla, přestala vnímat svět a vše kolem.

Jen tma, všude kolem mě.