My Daddy. ||h.s

Chapter 7. [Channel]

Domů jsem došla pozdě, měla jsem chuť se smát. Nepřemýšlela jsem nad zbytečnýma věcma a prostě si užívala okamžik žití. 

Tiše jsem odemkla a snažila se stejně tiše vejít do domu, jenže jsem zakopla o rohožku, rozrazila kvůli tomu dveře dokořán a ke všemu si přerazila nos, usoudila jsem, že jsem vůbec tichá nebyla. 

Přímo jsem vystřelila rychlostí světla do mého pokoje, ve kterém jsem se zamkla. A začala jsem se smát, necítíc krev, co mi sršela z nosu. 

Trvalo mi několik minut se uklidnit a vzpamatovat, dál už to tak vtipné nebylo. Po ošetření nosu jsem ho jen přelepila náplastí a dál na to nedbala. 

Ráno taky nebylo vtipné, bylo mi zle. Chtěla jsem jen ležet a spát, ale do školy jsem musela. Z postele jsem lezla snad patnáct minut, připravila se a aniž bych to postřehla, šla jsem směrem ke škole. 

První hodinu byl dějepis, na který jsem se zrovna netěšila, ale nijak jsem to nehrotila. Lavici k sezení jsem si vybral tu úplně vzadu u okna. 

Hodiny ubíhaly pomalu, nudila jsem se a neměla náladu. Až nakonec nastala literatura. A já byla v háji, protože jsem měla na nose modřinu a ošklivou ránu z přeraženého nosu. A on to uvidí.

Když vešel do třídy, pohledem mě vyhledal. Ale tentokrát se neusmál, jen se zamračil a přistoupil ke své katedře. Několik minut po zvonění se uráčel přijít i Louis. Vypadal jinak, víc jako nějakej zmrd. Kožená bunda, silná osobitá vůně. Neomluvil se za svůj pozdní příchod, prostě jen zaplul na místo vedle mě a já se ho snažila ignorovat.

To přestalo jít ve chvíli, kdy jeho ruka začala přejíždět po mém stehně. Trhla jsem nohou a slabě si povzdychla, zapisujíc si to, co pan Styles říká.

,,Babe, neignoruj mě." Ozve se mi u ucha Louisův hrubý hlas. A já jen ukazuji prostředníček, dál si zapisujíc poznámky.

,,Baby." Zavrčel potichu a jeho ruka se znovu dotýkala mého stehna, tentokrát ho hrubě stiskl a já zakňučela. Bolelo to, nehledě na to, že s ním stále nemluvím.

,,Nesahej na mě, Tomlinsone." Zavrčela jsem tiše a odsunula se kousek od něj. On se díkybohu přestal snažit a zbytek hodiny probíhal klidně.

Zazvonilo na obědovou přestávku, ale já se nezvedala. Jen jsem svůj pohled přesunula na pana Stylese. Sledoval studenty, kteří jeden po druhém vycházeli ze třídy. Až jsem zůstala jen já a on, pohled střelil po mě a kývl, zvedl se a šel ze třídy. A já se nesnažila jít za ním. 

--

Páteční večer nastal rychle, právě stojím v titěrných šatičkách v Zaynově domě, protože pořádá párty. A také proto, že mě pozval. Stojím vedle něj, jeho ruka je kolem mého pasu a i když mi to není moc příjemné, neodporuji, protože vím, že pil.        

Zayn mi podává kelímek s alkoholem uvnitř, podle všeho nějaká whisky. Dívám se na něj, upíjím tiše z kelímku a vrčím, když se nakloní k mému uchu. 

,,Pár lidí jde hrát nahoru flašku, jdeš taky?" Zašeptá. Nadechuji se a dopíjím rychle obsah kelímku, přikývnu a my se vydáváme nahoru.

V místnosti sedí 3 kluci, které neznám. Vypadají o něco starší než já. Dále tu je  nějaká holka. Otáčím se, když do místnosti vstoupí do místnosti. Zatajím dech, koukám právě na Stylese. Se Zaynem si ťukne a sedá si naproti mě. 

Flaška začíná, já do sebe láduji alkohol. Padne to na nějakého kluka, zadává se za úkol to, aby  udělal stojku a vypil při tom trochu piva. Connor (tak se  prý jmenuje) se vyhoupne do stojky, ale kelímkem piva si spíše polije obličej. A já se směju, tisknouc se k Zaynově tělu. Vím, že na mě Styles kouká. Flaška se točí znovu, padajíc na mě a Zayna.

,,Pusuuu!" skandují všichni, kromě Stylese a já zmateně krčím nos. Alkohol ale působí, Zayn si mě přitáhne dřív, než stačím protestovat a rve se jazykem do mé pusy. A já ho nechávám, oplácím mu polibky a po chvíli se odtahuji.

Nakonec všechny přestane bavit hrát. A tak jen sedíme, pijeme a povídáme si. Já se dívám kamsi stranou, jen okrajově poslouchám rozhovory ostatních.

,,Nezvykle tichá." Ozve se u mého ucha chraplavý hlas a já otočím hlavu. Setkám se tak pohledem se Stylesem. Na mém obličeji se mihne škleb.

,,Bolí mě hlava." Pokrčím rameny a on mě vytáhne na nohy, vycházíme z pokoje a následně z domu. Procházíme se městem, já jsem myšlenkami jinde a jak to tak vypadá, tak i on.

,,Pěkná čičina." Zvedám pohled a tím se dívám na nějakého blonďáka. Může být tak v mém věku.

,,Prosím?" Šeptám tiše. Ustupuji o pár kroků a dívám se na Stylese. Sleduje ho, vraždí  ho pohledem

,,Že jsi kočka. Jsem Jayce." Kouše si ret a já jen couvám o další krok. Je mi to nepříjemné, všechno tohle.

,,Za kolik mi dáš?" Nadzvedne obočí a zašklebí se. Jeho škleb mizí ve chvíli, kdy se Stylesova pěst setkává s jeho obličejem.

Snažím se reagovat, odtáhnout ho stranou, ale nejde to. Zakňučím, když Harry schytá ránu přímo do nosu. Trhám je od sebe, ale oni mě ignorují. Jen do sebe buší, Styles očividně v přesile.

,,Harry, dost! Zabiješ ho." Zakňučím a on se na mě konečně dívá. Jeho klouby jsou poraněné, z nosu mu srší krev a on přestává. Jeho zorničky jsou rozšířené, jeho oči temné. Rychle dýchá. Ustupuje, bere mě jemně za ruku a odvádí mě k němu domů. A já, celá vyděšená, nestíhám nijak odporovat.