My Daddy. ||h.s

Chapter 2. [Channel]

Ráno není ničím zajímavé, ale i tak do školy mířím s dobrou náladou a úsměvem na rtech. Jako svůj dnešní outfit jsem si zvolila džínové kraťásky a vzdušné modré tílko. Mé nohy zdobí obyčejné černé podkolenky, které nejsou ničím moc zajímavé. Vcházím do školy a stejně jako vždy, čelím pohledům od téměř všech žáků. Všichni mě opatrně zdraví, a já je překvapuji tím, že jim pozdravy oplácím.

První dvě hodiny máme přednášky o literatuře a já na ně jdu vážně nerada. Vím, že tam bude náš divný kantor a byla bych velmi ráda, kdyby už se paní Greenová uzdravila a vrátila se na místo ona. Vcházím do třídy a sedám si téměř dozadu, což je na hodině literatury neobvyklé. Ke mě si k mému překvapení sedá Louis a já ho s úsměvem zdravím.

Hodina začíná až za pár minut, tudíž si s Louisem povídáme. A nepřestáváme ani ve chvíli, kdy do třídy vchází náš kantor, protože jsme teď ve žhavé debatě o naší škole. Zjišťuji, že se Louis přihlásí na fotbal a také to, že už má prý ve třídě vyhlédnou dívku, která se mu líbí.

,,Tomlinson a Grayová se po hodině zastaví v mém kabinetě, za tu nepozornost." Prořízl náš rozhovor hlasitý a lehce chraplavý hlas našeho učitele. Věnovala jsem mu výrazné zamračení a založila si ruce na hrudi.

,,Kokot." Vydechl Louis tiše mým směrem a já se rozesmála. Když po mě pan Styles hodil naštvaný pohled, samozřejmě jsem svůj smích uklidnila. Nechtěla jsem mít nějaké problémy jen za to, že jsem se smála.

Hodina ubíhala až neskutečně pomalu a já znuděně sledovala pana Stylese. Chodil třídou a kontroloval zápisky, které jsem si samozřejmě zapisovala stejně, jako ostatní studenti, včetně Louise. Pár minut před koncem hodiny nám Styles připomněl, že s ním máme pak jít do jeho kabinetu, nad čímž protáčím oči.

Zvonění na konec hodiny teď slyším opravdu nerada a i s Louisem se přesunujeme ven ze třídy, kde čekáme na našeho kantora. Ani jeden z nás není nijak moc nadšený z toho, že budeme mít nějaké trapné kázání ohledně našeho chování. Když konečně vyjde ze třídy i on, pokyne nám, abychom šli první, což se mi ani trochu nelíbí, ale i přes to kráčím. Prudce se zastavuji až u jeho kabinetu, tedy prozatím jeho, a jeho ruka se dotýká mého zadku, což u mě vyvolá cuknutí a nechápavý pohled.

On však dělá, že se nic nestalo a já nad tím mávnu rukou s tím, že se mi to jen zdálo, protože ani Louis to neviděl. Vcházíme do menšího kabinetu a když se Styles posadí, sjede si mě pohledem, na Louise se jen podívá. Cítím se tu nesvá i přesto, že tu se mnou je Loui.

,,Takže. Grayová, prý si vždy dávala v hodinách pozor, co tě nutí mi ty hodiny znepříjemňovat?" Podíval se mi i na tu menší dálku hluboko do očí a já si nervózně přeslápla z nohy na nohu.

,,Umm.." Zamumlala jsem si spíše pro sebe a v ruce začala žmoulat lem mého trička, což dělám pokaždé, když jsem nervózní. Louis mlčel a jen sledoval našeho kantora, který bohužel sledoval mě.

,,Myslím si, že jsi chytrá dívka, která by měla pochopit, že v mých hodinách jsem pánem já." Ozval se chraplavějším hlasem, když jsem delší dobu neodpověděla. Jen jsem lehce pokývala hlavou a chystala se k odchodu, jenže mě jeho hlas znovu zastavil.

,,Oba dva jste týden po škole." Řekl, když už jsem měla ruku na klice u dveří jeho dočasného kabinetu. Totálně mě naštvalo, co řekl, protože jsem měla dost nabitý program na zbytek měsíce a on to všechno zkazí.

,,Ale to..nesmíte!" Vyjekla jsem tiše a na tváři vytvořila zamračený výraz, zatímco jsem se mu podívala do očí. Jen se arogantně usmál a společně s námi odkráčel na další dlouhou hodinu literatury.

Konec školy byl u konce, ale my s Louisem jsme museli zůstat i po vyučování. Vůbec jsem nechápala, že jsme kvůli takové kravině po škole. Když se asi po patnácti minutách rozhodl Styles konečně ukázat, zadal nám nějaké nepodstatné věci, které byly naprosto nepochopitelné. Proč jsme sakra měli trhat nějaké papíry a další kraviny?

Když ta hodina konečně utekla, musím podotknout, že neskutečně pomalu, šla jsem domů. Doma mě nečekalo nic jiného, než jen prázdný dům, čemuž jsem se ani nedivila. Byla jsem z celého dne totálně vyčerpaná a zkrátka by se nikdo nedivil, že jsem prostě usnula na gauči s telefonem v ruce.

Probudila jsem se uprostřed noci, s totální depresí, sama jsem to nechápala. Tudíž jsem si přes sebe jen hodila mikinu, kterou jsem nechala rozeplou a s krabičkou cigaret vyrazila ven. Vzduch kolem byl přímo mrazivý, tudíž mi od úst stoupaly obláčky páry. Objímala jsem své tělo jednou rukou a v té druhé držela již zapálenou cigaretu, která mi s každým potahem mizela pryč. Člověk by řekl, že cigareta dokáže uklidnit, ale mě to zkrátka nestačilo, takže jsem si zapálila další.

Už si vlastně ani nepamatuji, kdo mě naučil kouřit, protože je to celkem doba. Když jsem už byla dostatečně uklidněná, šla jsem zpátky do domu, ale trochu jsem se ošila, když mi přišla sms.

Uknow number: V té mikině ti to vážně sluší.

Rozhlédla jsem se kolem sebe, jakobych snad v té tmě mohla někoho vidět. Samozřejmě jsem se nikoho neviděla, takže jsem jen zamkla dveře a zamířila do mého pokoje, kde jsem se převlékla a lehla si do mé postele, která byla rozhodně pohodlnější než gauč. Ta sms mě vážně vyděsila a já si nebyla jistá tím, jestli na ní mám odepsat, nebo ne. Nakonec mě ale má zvědavost donutila odepsat, a věřte mi, že bych to nejradši nikdy neudělala.

Me: Kdo jsi?

Odpovědi se mi ale nedostalo ani po zhruba deseti minutách, takže jsem si mobil napíchla na nabiječku a pokoušela se usnout, což se mi zrovna nedařilo. Přemýšlela jsem nad tím, kdo by mi tu zprávu mohl poslat, ale nikdo kloudný mě nenapadl, tudíž to podle mě bylo zbytečné řešit. Zhasla jsem noční lampičku a nakonec se totálně vyčerpaná ponořila do hlubokého spánku.

Nebyly to však pěkné sny třeba o jednorožcích, ale o tom, jak mi někdo stále posílá zprávy a sleduje mě, ví o mě vše, takže to byla spíše noční můra, ze které jsem se nemohla probudit, takže se s tím snem musela vypořádat má představivost sama.