5.

184 26 4
                                    

Pamatuji si to velice živě.
V tu chvíli se rozrazily dveře.
Do mého pokoje přišli samí novináři a kameramani.
Začala jsem plakat, tu bolest na srdci cítím doteď.
Samé otázky, moc hluku, moc lidí, všechno to bylo na mě moc.
Snažila jsem se krýt, ale nešlo to, byla jsem jimi obklopena.
Chtěla jsem si stoupnout a utéct, někam daleko kde mě nikdo nenajde.
Jenže když jsem vstala, okamžitě jsem spadla na zem. Podívala jsem se na nohy po které mi tekla jakási kapalina.
Byla to krev, byla čerstvá.
Všichni kameramani a novináři odešli, aniž by mi pomohli.
Po chvíli přiběhla sestřička, seřvala mě. Ptala se mě, proč si stále ubližuju.
Nechápala jsem ji, vůbec nic jsem si neprovedla.

,,Asi jsi ztratila krátce paměť, jak jsi spadla. Máme tu kamery všude, pokud chceš, ukážu ti záznam."

Souhlasila jsem. Ne abych se podívala, jak padám z nemocniční postele, ale abych jí dokázala že se nesnažím spáchat sebevraždu.

,,Pomůžu ti.."

Ta sestřička byla milá, pomohla mi. Bylo jí tak okolo dvaceti let.

,,Tady, posaď se, pustím ti ten záznam a ošetřím ti ty nohy..."

Omlouvam se za chyby, ale nějak mi blbne wattpad.
Pokud vás zajímá jak často budou vycházet kapitoly, každý den vyjdou tak 2-3 kapitoly. :))

Ouija ⛧  Kde žijí příběhy. Začni objevovat