Ouija ⛧

2.

Špatně..všechno to bylo špatně..

,,Lidi..já mám strach. Něco je špatně."

Lena tu větu stále opakovala. Pořád a pořád dokola.

,,To máš z toho, jak jsi moc pila. Říkal jsem ti, že ta vodka je fakt hnusná a hodně silná, natož pro tak mladou holku, jako jsi ty."

Blake..řekl to tak chladně. Jakoby neměl city.
Lena se rozplakala, bylo mi jí tak líto, i teď mě to mrzí.

,,Přestaňte, koukejte co v tý krabici ještě bylo."

Mike se začal hrabat v krabici a vytáhl z ní plančetu.
Zamrazilo mě, přišlo mi jako kdyby mi někdo dýchal na záda. Celým tělem mi projela husina.

,,Je to špatně...vy jste se přestali držet za ty ruce. To se nesmí."

Lena byla vyděšená a vypadala že skoro nemůže dýchat.
My si mysleli že je to jen příznak její opilosti, ale bohužel nebyl...

,,Leno! Hej! Co ti je? Je ti špatně?!"

Mike se o ní vážně bál. A já taky, věděla jsem, že se jí něco děje. Nikdy se tak nechovala.
Lena celá zrudla, Blake radši ustoupil, myslel si, že bude zvracet.
Pak ticho.
Byla celá udychaná, pod krkem měla jizvu, jako kdyby jí někdo škrtil.
Z chodby se začal ozývat dětský hlásek.

,,Zozo přichází, jde si pro tebe. Schovej se, utíkej!
Pozdě, už je vedle tebe."

Ten strach byl neskutečný.

,,Zozo..."

Lena to stále šeptala.
Vypadala jako kdyby byla duchem nepřítomná.
Po pár minutách se na mě podívala se slzami v očích. Stále mi říkala, že jsme to dělat neměli.
Usmála jsem se na ní, myslela jsem si, že jí to uklidní.
Další omyl.
Tam teprve začalo to pravé peklo.