Přespání

17 7 0
                                    

Procházeli jsme se jen tak po parku. "Nechceš zmrzku?" Zeptal se mě Vláďa " a víš že i celkem jo?😂" zasmála jsem se a šli jsme si koupit zmrzku. Vláďa si koupil jahodovou a mě vanilkovou. Poté jsme si jen sedli do parku pod strom. Opřela jsem se o strom a Vláďa si lehl a opřel si hlavu o můj klín. " ty Vláďo? " " ano ?" podíval se na mě " ja ve čtvrtek odjíždím s gymnastikou na závody do Paříže a tak mě napadlo jestli by si nechtěl jet semnou?  mamka tam jet nemuže protože v pátek a v sobotu má noční a nechtěla bych tam být sama..." " jo já jel bych rád do kdy by jsme tam byli? " "  v sobotu a v neděli se závodí a v neděli večer by jsme odjeli všichni zpět do prahy." " V tom  případě pojedu moc rád " naklonila jsem se a dala mu letmý polibek na nos.  Usmál se já na něj taky.trochu se naklonil aby ke mě dosáhl a políbil mě. Zase ten hezký pocit jako kdyby jsem vypila teplí čaj nebo nebo prostě... prostě skvělý pocit. Ještě jsme si chvíli povídali a pak šli pomalu na tramvaj.  nastoupili jsme do tramvaje a stoupili si tam kde bylo místo. Vláďa  se chytil horní tyče a jakoby nad něčím přemýšlel. tramvaj se rozjela cuklo to semnou tramvaj byla hrooozně plná turistů... Málem jsem spadla ale Vláďa mě chytil za pas a přitáhl si mě k sobě. " Děkuju... " " prosimtě není za co nechat hezkou holku spadnout je jako  když ti spadne namazanej chleba na zem bylo by ti to hrozně líto. " usmál se a já mu dala pusu na tvář. Usmál se a rozhlídl se na jakou zastávku pojedeme. " jo dobrý kam že to jedeme? :D " zasála jsem se "nooo jsou čtyři takže asi svou paní doprovodím domů " " o děkuji pane " " není za co " usmál se a naklonil se ke mě dívali jsme si do očí a nemohli jsme přestat nebo jsme spíš ani nechtěli. ale všechnno musí někdy končit přišli nějací turisti a začali se nás ptát francouzskou angličtinou kudy se dostat na letenou. " you have to go to the station... " a bla bla bla  Vláďa jim ochotně poradil i když to bylo těžký když nerozuměli anglicky  ale asi to pochopili. když vystoupili trochu  jsme se jen tak pro sebe zasmáli a cestou jsme si jen povídali. Když jsme i my vystoupili z tramvaje řekli jsme si prijdeme a šli až k mému bytu pěšky. " těšíš se na ten youtubering? " zeptal se Vláďa " ano hrozně  moc " objala jsem si ho okolo pasu a on mě za boky a pak jakože "nenápadně přesunul ruku na muj zadek... trochu jsem se nad tím v duchu pousmála Vláďa se usmál ale úplně šli jsme spokojeně lidi se na nás dívali jen zaviděli že jsme šťastný... " Co budeš dělat zítra ? " zeptal se Vláďa no zítra  nic ale pak od 15:30 mám trenink jestli chceš mužeš se přijít podívat :) " mrkla jsem na něj. " takže mužeme zitra zajít někam na oběd a pak teda na tvůj trenink?" " dobře :) " najednou mi  zazvonil telefon. Gabriela... moc se mi to popravdě teď zvedat nechtělo ale zvedla jsem to... "promin Vláďo.. " Vláďa  mávl rukou a já to zvedla. " ahoj Gabi co potřebuješ... " 

G= gabriela J= ja 

G: kde teď jsi ?

J: na cestě domů proč?

G: sama?

J: no jo...

G: aha... příště až budeš chtít lhát tak si ujisti že nestojím za tebou...

Otočila jsem se a tam stála gabča s telefonem v ruce 

" nemusela jsi mi lhát pochopila bych to... " podívala jsem se na ní a pak na Vláďu " promiň gabi..." "nečekala jsem to od tebe a že to je Vláďa ? tos mi tot nemohla říct?!" " já nemyslela jsem na to moc se omlouvám... odpustíš mi?" " nevím... no nic já jedu domů aby jsem stihla poslední vlak... zbohem. " " Gabi počkej" nic odběhla. Chtělo se mi brečet... bylo mi tak hezky ale vždycky se to musí nějak pokazit... " to bude dobrý srovnáte si to mezi sebou a bude to zase fajn. " usmál se na mě Vláďa " díky Vláďo ale bojím se  že tohle je hoší  sGabčou se známe už od malička a  vždycky jsme si všechno říkali. co když mi už neodpustí?" " ale odpustí potřebuje to jen čas jo? " obejmul mě " děkuju " usmála jsem sea opřela si hlavu o jeho rameno a šli jsme ke mě domů 

Před barákem jsme se zastavili " ještě jednou díky Vláďo... za všechno " usmála jse mse a objala ho "není vubec za co"  " nevíš kolik je hodin ? " " pět přesně" "a nechtěl bys třeba dnes u mě přespat? " " jo jasně rád ale nemá být tvá mamka už doma? " " jo měla ale volala mi že jí přeložili na služebku... vrátí se prý až v pondělí" " no tak fajn :) " zašli jsme domů a první kdo nás pozdravil byla Sponkie " ahoj holka no jo to jsme se neviděli tak dlouho? " zasmál se vláďa a pohladil Sponkie po hlavě. " objednáme si pizzu?" řekli jsme najednou a zasmáli se tomu a já šla objednat pizzu " jakou si dáte pane?" zeptala jsem se Vládi " aaasi margaritu... :D " " okok ja taky :) " usmála jsem se a šla to objednat " vyberu film ? " " jo jo :) "  přišla jsem a sedla si na gauč k Vláďovi ten mě  objal okolo ramen a pustil film. Vybral co jinýho než nějakej horor "zhasni a zemřeš " ten film jsem ještě neviděla puvodně jsem chtěla na to jít do kina s gabčou ale to padlo tak jsem se v klidu dívala." Vláďo... " " ano?? :) " " já neusnu..." " ale prd je to v klidu ne , " " teď tam bylo že hlavní postava šla temnou uličkou najednou u nás zazvonil zvonek oba dva jsme se hrozně lekli a podivali  jsme se na sebe. Vláďa vstal ašel ke dveřím otevřel a tam stál... 

Svatá LáskaKde žijí příběhy. Začni objevovat