Přeživší

25. Zapomněn

James:

Vystrašeně jsem se podíval na postavu, která na mě promluvila hlubokým, známým, tónem. Neměl jsem slov. Takový ten divný pocit, že jej znám se nechtěl vypařit a já cítil, že nemám ani sílu mluvit. Možná i z toho, že jsem se zprvu snažil křikem proklít Katherine. Jenže ani to nepomáhalo. Spíše to zhoršilo situaci jak jsem před tím si uvědomil, že se Nakažení dostali blíže. Proto jsem radši mlčel.

Muž v kapuci vydechl vzduch a přecházel ke mě. I kdyby mi chtěl něco udělat tak jsem se stejně nemohl bránit. Jsem přeci svázán. Dostal jsem obrovskou facku. „C-co?!" ohrnu se a hned mi přistane další.

Muž v kápi je ale stále kupodivu klidný i když mi vrazil několik facek. Chtěl jsem se na něj rozkřičet ale on začal ledově klidným hlasem. „Nevím jestli by byl na tebe otec pyšný, kdybys takto trápil někoho koho jsi zachránil a nechal jej aby se stal na tobě závislý." tahle věta mnou projela jako ostrý nůž, poté do rány by byla nasypána sůl a všechno možné.

„Co vy víte o mém otci!" křiknu na něj. Vařila se mi krev v žilách. Byl jsem velice háklivý na tohle téma a hlavně když jej pojal v takovémhle smyslu. Než mi stihl odporovat jsem na něj zakřičel. „Nechápete to!? Můj otec je mrtvý. Nesl obrovskou vinnu a proto spáchal sebevraždu! a na koho to všichni svedou? No na mě!" ječel jsem na něj čím dál tím více. Nadával jsem mu. Bylo mi to už jedno.

Můj otec tady není a nikdo už nedokáže pomoci. Je to beznadějné. Až jsem se z celého toho proslovu rozbrečel. Díval jsem se do země. Muž v kápi nic neříkal. Jen se díval. Zdál se jakoby zaváhal.

Pak ale spustil.

„Tvůj otec rozhodně ví, že to děl-" zase jsem se na něj rozkřikl. „Jak můžete vědět co můj otec ví, jak se cítí. Nechte toho. Prostě mě tady nechte umřít." nevěděl jsem co říkám. Už jsem se utápěl ze smutku toho, že nikdy už neuvidím svého otce, který mi byl vzorem. Ale i tak udělal zásadní chybu.

Také se bojím o Roryho. Chtěl jsem mít ho celou dobu pod kontrolou. Ale ta pitomá Katherine všechno tak zkazila, že se teď bojím co se děje nahoře.

„Chtěl jsem jen říct." povzdechl si a díval se na mě. Cítil jsem ten jeho pohled ale nechtěl jsem se mu dívat do očí. Stejně bych jej ani přes tu kápi neviděl. „Existuje jen několik lidí, co dokážou snést něco takového jak Rory. Mají při tom nějakou zásadní vadu. Tajemství. Když to objevíš, objevíš i jak jej ovládnout tak aby se krotil. Musí ale i on sám chtít a nevím jestli bude, když k němu jsi tak hrubý." mluvil klidným hlasem a já se na něj nechápavě zadíval.

Jak to může vědět.

Kdo je to? Co je zač?

Snažil jsem se mu zadívat do očí, ale nemohl jsem přes tu kápi. Měl je skryté dobře. Moc dobře.

Ale byl neopatrný. Prudce se otočil za zvukem a kapuce se mu mírně vyhrnula díky odporu vzduchu.

Vše mi najednou došlo.

Viděl jsem to všechno.

Podíval se vystrašeně na mě. Nechápal jsem jak se tohle mohlo stát.

Jeho krvavé oči se na mě dívali.

A já pochopil proč tolik toho zná. Jak jsem mohl být tak slepý.

Pamatuji si i to jak na mě volal, když jsme byli s Rorym v ložnici. Jak mi o tom říkal.

Najednou jakoby mě jeho oči pohltili. Nestihl jsem se ani stačit omluvit. Nic jsem nemohl říct. Jen jsem byl paralyzován těma očima.

„Promiň synku." slyšel jsem jako poslední a poté jsem upadl do temnoty.

Usnul jsem. Zapomněl jsem.

...

Probral mě až skřípot dveří od mé 'cely', stála tam zhrzená Katherine, která měla bolestivý smutek v očích. Držela se za pravou paži. Něco skrývala. Oči měla napuchlé brekem. Celá se třásla. Dívala se do mých očí. Prosily abych jí zachránil.

Znechuceně jsem se na ní podíval a ona jen sklopila poníženě pohled. „Konečně jsi se vzbudil." zašeptala nakonec a já se na ní nechápavě podíval. Jako vždy ze mě poznala tu nejistotu, kdy jsem nechápal proč něco takového řekla. „spal jsi několik dní." oznámila mi.

Je pravda, že jsem se cítil přespaný. Ale také jakoby mi v hlavě chyběla část vzpomínek. Něco... něco tam chybělo. O někom. Koho moc dobře znám. Velmi dobře.

Nevím.

Nemůžu si vzpomenout.

„Jamesi... m-musíš... pomoct... Rory." rozplakala se a pomalu přecházela ke mě. „j-je... neuhlídatelný."  

Zdravím
Moc děkuji, za všechny ohlasy k téhle povídce. Moc mě to těší. Doufám, že se Vám další část líbila a budu ráda za jakýkoliv další ohlas.
Děkuju.